Vichřice nad těžní věží

Původně to nebylo vůbec v plánu, měli jsme namířeno do dolu cínového, ale naskytla se zajímavá destinace, ze které mi oči přecházely. Přijeli jsme na místo. Řidič se snažil vystoupit a poryvy větru ho uklidily zpátky do auta a zabouchly za ním dveře. Nad železobetonovou těžní věží, tyčící se jako citadela nějakého temného pána nad areálem dolu, letěly tmavé mraky a vítal nás mocný fukéř.

Pokračovat ve čtení „Vichřice nad těžní věží“

Industriální procházka po břehu Labe

Výhybka.

Dnes jsem se potřebovala vydupat, nehledě na počasí (šedivo, sněhavo) a napadlo mě jít se projít po břehu Labe kam až ploty a zdi dovolí. Došla jsem do přístavu pro nákladky a ke zdymadlům, kde jsem potkala velkého hlodavce, který tam zrovna žmoulal větvičku. Vzal do zaječích, ale podařilo se mi duchapřítomně cvaknout akční foto (čti mazaninu), ze kterého není moc poznat o koho jde, každopádně chlupáč je machr, že si žije přímo u chemičky a snad ho tam moc neotravují. Nikdo na mě odnikud nevyběhl, a tak jsem ještě típla obrázky každé blbosti, kterou jsem potkala a vysoké červené budovy, která může zalahodit industriálnímu oku. Sněžení nepolevovalo, a tak jsem se v už trochu sněhulákovité podobě odvalila pryč.

Pokračovat ve čtení „Industriální procházka po břehu Labe“

Teplárna

Poslední zbytky orezlostí v patře.

Jedno krásné páteční dopoledne jsme se s Indym vypravili na velikou akci. Nedaleko jsme objevili destinaci, téměř pod nosem, za rohem, na které už nejeden urbexer jistě byl, když na to tak koukám a rozličné orezlosti poznávám. Je to takový ostrov opuštěnosti uprostřed civilizace, takže to tam také podle toho vypadá (a smrdí). Ale… je to pěkný malý kousek industriálu i se schůdky, které jako by z Vetřelců vypadly.

Pokračovat ve čtení „Teplárna“

Zatuchlé kouty olejny

Další cililink. Tentokrát se zlomeným sluchátkem.

Aneb jak jsem vzala rýmičku s blembákem na výlety do napůl zdemolované továrny, obalila si botky i gaťky neidentifikovatelným slizem, plížila se kolem nalomených zdí, oslněna nepřeberným množstvím artefaktů, hrnků a všemožných ventilů. A nebyla jsem tam sama. Přišel i Indy a Montgomery. Indy měl k dispozici svůj fotopřístroj, proto častěji volím jeho fotky bo ty mé jsou mázlejší. Obvykle fotíme stejný úhel a kecáme si do toho. Filtry jsem spáchala já, je možné že budu časem přidávat fotky, které jsem nějak minula. Je toho dost a dost.

Pokračovat ve čtení „Zatuchlé kouty olejny“