Zase jsme vytáhli paty směrem na sever do Krušných hor, abychom se pokochali mlhou hustou, že by se dala krájet a stromy bez listí, za jejichž větvemi pomalu zapadalo slunce. Zpět jsme projížděli Silent Hillem a ačkoliv to ve videu není moc vidět, tma už pokročila a celá oblast pod kopečky působila značně bubákovitě.
Dušičky 2020
Pozastavila jsem se na místním hřbitově. První návštěva trvala přesně tu chvíli, kdy mi ještě klíčník ochotně otevřel bránu. Druhá pak následovala o Dušičky. Vzala jsem si několikakilový stativ a rovnou vše fotografovala z něj. Hřbitov je nejhezčí právě na podzim, když na něm svítí stovky svíček a již se setmělo.
Večerní Krušky
Zase jsme se prošli po větrné hůrce, okolo větrných elektráren do lesa a nazpět. Cestou zpátky jsem se neopomněla pozastavit na hřbitově, kde jsem strávila všeho všudy asi 3 minuty (bo ostatní čekali v samohybu), během nichž se rychle setmělo. Celý den nad Krušnými horami visel temný mrak a tak příjezd vypadal jako výprava do Mordoru. I nezalekli jsme se vlka nic, omrzly nám nosy a druhé páry očí byly kompletně pokryté vodou.
Cínovecký hřbitov
V září 2020 jsem se byla podívat na jednom z cínoveckých hřbitovů a při té příležitosti jsem nafotila i něco málo hub v okolí. Hřbitov byl tentokrát posekán a tak bylo vidět více náhrobků.
Krušnohorský hřbitov
Navštívili jsme kostel svatého Bartoloměje a malý německý hřbitov v českém horském pohraničí. Kam až oko dohlédlo, táhly se kopečky Krušných hor s úžasnými smrkovými lesy a huňatou vrstvou mechu pod jejich korunami.