Trin's personal website.
Zase jsme vytáhli paty směrem na sever do Krušných hor, abychom se pokochali mlhou hustou, že by se dala krájet a stromy bez listí, za jejichž větvemi pomalu zapadalo slunce. Zpět jsme projížděli Silent Hillem a ačkoliv to ve videu není moc vidět, tma už pokročila a celá oblast pod kopečky působila značně bubákovitě.
Pozastavila jsem se na místním hřbitově. První návštěva trvala přesně tu chvíli, kdy mi ještě klíčník ochotně otevřel bránu. Druhá pak následovala o Dušičky. Vzala jsem si několikakilový stativ a rovnou vše fotografovala z něj. Hřbitov je nejhezčí právě na podzim, když na něm svítí stovky svíček a již se setmělo.
Zase jsme se prošli po větrné hůrce, okolo větrných elektráren do lesa a nazpět. Cestou zpátky jsem se neopomněla pozastavit na hřbitově, kde jsem strávila všeho všudy asi 3 minuty (bo ostatní čekali v samohybu), během nichž se rychle setmělo. Celý den nad Krušnými horami visel temný mrak a tak příjezd vypadal jako výprava do Mordoru. I nezalekli jsme se vlka nic, omrzly nám nosy a druhé páry očí byly kompletně pokryté vodou.
V září 2020 jsem se byla podívat na jednom z cínoveckých hřbitovů a při té příležitosti jsem nafotila i něco málo hub v okolí. Hřbitov byl tentokrát posekán a tak bylo vidět více náhrobků.
Navštívili jsme kostel svatého Bartoloměje a malý německý hřbitov v českém horském pohraničí. Kam až oko dohlédlo, táhly se kopečky Krušných hor s úžasnými smrkovými lesy a huňatou vrstvou mechu pod jejich korunami.