Publikováno

Podvečerním cintorínem

Procházka cintorínem se vydařila. Bylo totiž docela teplo, takže mi neomrzaly ruce na foťáku tak jako jindy. Jen jsem vzala zavděk menším hřbitůvkem, kde se odehrálo nejedno natáčení a nejedna procházka. Neřekla bych, že tam vydržím tak dlouho, fotografujíce náhodné praskliny ve zdech, zbytky židovského hřbitova a kříže ve staré i nové části. Světla lamp prosvítila obě části, také jsem jednu svíci podpálila. Správná atmosféra nastala, když padla pořádná tma, kdyby neměli zavírací dobu, byla bych tam dodnes. Omluvte zrno. Galerie se skládá ze tří návštěv.

Pokračovat ve čtení „Podvečerním cintorínem“

Publikováno

Židovský hřbitov v Úštěku

Mezi Úštěkem a Lhotou na malém návrší leží židovský hřbitov, kterému v osmdesátých letech hrozila totální likvidace, byl však zachráněn a obnoven. Cestu vzhůru lemují cedule s fotografiemi z období druhé světové. Popisují, kterak v jednotlivých městech Severních Čech docházelo k likvidaci židovských památek i obyvatel. Určitě stojí za to, jít se sem porozhlédnout a popřemýšlet. Hřbitov z patnáctého století leží tradičně mimo civilizaci a roste zde množství stromů. Na podzim opravdu tajemné místo.

Pokračovat ve čtení „Židovský hřbitov v Úštěku“

Publikováno

Bloudění mlhou

Jdi k šípku! A vyfoť ho!

I když jsem to původně neplánovala, vydala jsem se na zdravotní procházku i dnes, protože mě zlákala jinovatka a vidina čehosi bílého padajícího, což se ale moc nepředvedlo, takže mi zbyla jen ta jinovatka a houstnoucí mlha. Tentokrát jsem to vzala směrem pod kopec, kolem dokola k louce, ze které většinou fotím krajinu, ale teď tam byly vidět jen dva stromy. Nevadí. Většinou si najdu něco, co si chci zvěčnit do památníčku, jako že jsem tam byla a nejsem úplně líné. Ani jsem se neztratila, takže nadpis je lehce zavádějící, ale stačilo následovat kraví stezku, přeskákat elektrický ohradník a sledovat pár už známých a okoukaných orientačních bodů.

Pokračovat ve čtení „Bloudění mlhou“

Publikováno

Krátké zastavení na hřbitově Malvazinky

Hřbitov Malvazinky, vysvěcený 31. prosince 1876, by měl být 4. největším hřbitovem v Praze. Navštívili jsme ho já a dobrodruh Indy 2. listopadu 2016 večer. Vyrazili jsme s předstihem přes rozkopanou Prahu, abychom se prošli po Malvazinkách a natípali pár obrázků do památníku. Od rušné ulice, kde se valil nekonečný řetěz aut, nás dělila vysoká zeď a hradba stromů.

Pokračovat ve čtení „Krátké zastavení na hřbitově Malvazinky“

Publikováno

Podzim 2016 na cintoríně

Vypravila jsem se na chvíli ven, provětrat si krovky. Druhý den už jsem si musela vzít teplejší čepici. Chtěla jsem stihnout mlhu, ale unikla mi. Na snímcích ze hřbitova je už jen malinko zamlženo. Dnes dokonce i povylezlo sluníčko, i když se tu stále nahánějí nějaké duchny. Na hřbitově se zhusta pracovalo, odstraňovali žlutý koberec, který tam ještě včera v poklidu ležel. Udělala jsem si pár obrázků na památku, jakožto každý rok.

Pokračovat ve čtení „Podzim 2016 na cintoríně“

Publikováno

Lesní hřbitov

Podzim se s podzimem sešel, vítr přivál bacily, na chvilku přestalo pršet, a tak jsme se vydali na zlínský lesní hřbitov prošmajdat podrážky po cestách a necestách. Silničky s mechovými krajnicemi a štěrkové cesty protkávají rozsáhlý hustoles, v němž se hřbitov nachází. Sice nám slunce zasvitlo jen na okamžik, ale i tak to byla příjemná podzimní procházka. Mám z ní zase pár (set) křivých cvaků.

Pokračovat ve čtení „Lesní hřbitov“

Publikováno

Židovský hřbitov u Hřivčic

Z Panenského Týnce jsme se vypravili k Hazmburku. Původně jsme se chtěli zastavit na cintoríně v Libochovicích, ale do cesty nám skočil jiný ukazatel, a tak jsme se zahleděli do offline mapy, abychom zjistili kudy tudy. Židovský hřbitov se nachází asi kilometr od vesnice Hřivčice a sto metrů od trati. Schovává se v polích za opravenou zdí. Za masivními dřevěnými vraty stojí nový pomník obětem holocaustu a pozorný návštěvník si všimne, že je o celý hřbitůvek dobře postaráno.

Pokračovat ve čtení „Židovský hřbitov u Hřivčic“