Ke zřícenině hradu Opárno

Vyrazila jsem do lesa, okolo kopce, jelenů a jiné zvěře na stezku do Opárenského údolí. Sešla jsem po Císařských schodech do mrazivého ovzduší. Údolím protéká Milešovský potok a míjí několik mlýnů. Kousek odsud, u Kempu Jordán, stojí Morový kámen, připomínající oběti epidemie z roku 1680. Ten byl během let neustále pošupován, a tak není jisté, kdeže se ty oběti nachází.

Pokračovat ve čtení „Ke zřícenině hradu Opárno“

Výprava na hrádek Košťálov

Interiéry jsou dobře větrané.

Dnes by to šlo. Po dlouhých dnech, plných smogu a temnoty, vykouklo slunce. Sbalila jsem ořechy, foťák a rukavice a vypravila jsem se na zdravotní procházku po lesích. Do lesů je to lán cesty. Neměla jsem stanovený žádný cíl. Na křižovatce pod vrchem Ovčín jsem se rozhodla jít ještě další dva kilometry ke zřícenině hradu Košťálovu ze 14. století.

Pokračovat ve čtení „Výprava na hrádek Košťálov“

Larpařský hrádek

Slunce se nás rozhodlo oblažit svou přítomností.

Před koncem roku 2019 jsme zavítali do pustiny nedaleko Dřevčic, Čertovou roklí, toho času vykácenou, jsme došli ke mlýnu a vyšplhali jsme k Chudému hrádku, jehož kamenné zdivo se tyčí na skalním ostrohu vysoko nad roklí s mlýnem. Minuli jsme plácek před hradem, který kdysi dávno sloužil jako bojová aréna a vystoupali jsme na rozlehlou louku, ze tří stran sevřenou lesem a hlubokými stržemi.

Pokračovat ve čtení „Larpařský hrádek“

Lesem na hrad Opárno

Předvánoční procházka sychravým zimním lesem v okolí Opárenského údolí (pro mě za „kopcem“). Členové výpravy hlásili, že spatřili stádo jelenů a srnek tam, kde jsme je viděli i před rokem. I letos krajina neoplývala sněhem, na nebi letěla jedna duchna za druhou. Hrad i nadále tiše stál na kopci nad tratí, zde se nic nezměnilo, křoví je stále stejně husté a pří výstupu ke křížku začalo pršet.

Pokračovat ve čtení „Lesem na hrad Opárno“