Trin's personal website about photography, urbex, rats, nature, events and PC games.
Jsou dny, kdy jedna jeden a půl litrová láhev na vodu nestačí na krátký odpolední výlet. To si vybavuji, jak jsme ve čtyřicetistupňových vedrech prozkoumávali trosky v okolí letiště. Dnes už v těch místech nic nestojí. Tehdy jsem tahala lahve dvě.
Prošli jsme se s Indym a Alienem po starých známých místech a ještě o kus dál. Od mlýna, kde byla hlava na hlavě a vosa nešla pro oběd daleko, jsme to vzali přes potok a okolo kolejí nahoru k ruinám hradu. Za hradem po lesních pěšinách ke křížku. U druhého mlýna jsme slezli z lesů a minuli jsme viadukt, několik stavení a zapluli jsme do další části lesa, který sousedí s polem a dálnicí.
Šla jsem se vyvenčit k Braniborské jeskyni a okolí. Už jsem to potřebovala, jako prase drbání. Konečně přestalo pršet, oprášila jsem tedy fotův přístroj, přeskákala silnici, lemovanou křížky a zalezla jsem si do lesa. Vzala jsem to zase ke skalnímu převisu a odtud stejnou trasou nazpátek. Jen jsem sešla bokem, abych se z jedné louky rozhlédla po krásách zdejší krajiny.
Proběhli jsme se na skalní vyhlídku i do temného lesa a bažin Pereplutu… ahem rašeliniště v zadních traktech jezera. Dokonce jsme zahlédli i několikero hub, které jsem si jen vyfotografovala. Na skále jsme měli chviličku na rozhled po kraji a pár snímků do památníčku, že to jde i se sluncem. Byla by škoda celou sobotu proslackovat a když je energie a nálada, proč toho nevyužít pro krátkou procházku.
Odběhli jsme si na chvíli do lesa v rozpadlé vísce a tentokrát, světe div se, svítilo žblunce, a tak jsem navštívila zbytky hub z předešlé výpravy. Cestou jsem potkala i nějaké nové, také pár jelenů a laní, zdrhajících přes elektrický ohradník.
Vyběhli jsme s Indym do lesů a na luka a i tentokrát nás z nich chtěl vyfoukat vítr a vylít déšť. Válela jsem se mezi kravinci, abych si vyfotila pár houbiček různého vzezření. Zaujala mě jedna růžová hlenka na fialovém podhoubí, rostoucí na tlejícím dřevě, trochu jsem obracela internety a zjistila jsem, že se jedná o hlenku pazdérek.
Vysápali jsme se na neovulkanický vrch nad jezerem, jen aby nám někdo zhasl a vylil kýbl vody na hlavy. Nechali jsme se zlákat paprsky slunce, ale za rohem už se chystala šedá hradba deště, na níž byl ze skalní vyhlídky pěkný pohled.
Několikrát jsme se s Indym prošli po lesích a loukách v úplné divočině. Jednou krásně svítilo slunce a z trávy vykukovaly růžové klobouky hub, jindy se zase nad krajinou valily mraky, přes které nebylo vidět ani jeden z hradů, které obvykle cestou míjíme.