Mlhy a podzimní les

Vysápala jsem se temnou zamlženou krajinou a lesem, v němž se ze stromů sypalo oranžové podzimní listí, až na kopec, ze kterého bylo vidět širé bílé moře převalujících se mlh. Cestou jsem vyfotografovala pár zákrut, stezek, detailů a natočila několik časosběrů, abych se podívala, jak se mlha valí údolím.

Pokračovat ve čtení „Mlhy a podzimní les“

Lovosice 2019

Molo pro výletní loď.

Šla jsem se na chvíli projít po Osmičce, což je lesopark na břehu řeky Labe. Pokecala jsem si s kachnami a měla jsem kliku, protože zrovna kolem jela dlouhatánská výletní loď. Na to, jak se po obloze proháněly duchny ohromnou rychlostí, bylo celkem teplíčko. Udělala jsem cestou pár rychlých cvaků a videozáznamů a doma všechno spíchla horkou jehlou.

Pokračovat ve čtení „Lovosice 2019“

Mlha na Inovci

Po příjezdu na Slovensko bylo v plánu vyškrábat se na horu Inovec. Nachází se tam rozhledna, avšak když jdu ven, většinou se vygenerují mraky nebo v tomto případě hustá mlha, která obalila přesně ten jeden vrchol, na který jsem měla namířeno :). Z omrzlé rozhledny tak byl krásný výhled pouze do korun nejbližších stromů. Nevadí. Mně se líbí zamlžený les. Většinou působí tajemně, černé kmeny stromů se postupně ztrácí v dáli a můžu si jen domýšlet, kam všechny ty cesty vedou.

Pokračovat ve čtení „Mlha na Inovci“

Střípky podzimu v lese 2017

Vystrčila jsem nos ze dveří a vyrazila jsem na prodíračku křovím za počínajícím podzimem, který si nechci nechat ujít ani letos, kdy většinou prší nebo je aspoň zataženo. Minula jsem ruiničku, srnku a než jsem se vydrápala z houštin nad vinicí, už se valily cáry šedých duchen. Cestou jsem se pozastavovala u úplných titěrností, dokonce se mi podařilo zahlédnout pařez s pár houbičkami. Na vyhlídkách fičel studený vichr, takže jsem byla ráda, že ty zbytečné vrstvy navíc táhnu.

Pokračovat ve čtení „Střípky podzimu v lese 2017“

Lovoš a makové pole

Průhledem ve stromořadu nakukuji na Lovoš.

Naše společné výletování jsme s Ritterem započali nablížením k parkovišti pod vrchem Lovoš a po té turistické značce vzhůru. Široká lesní cesta byla stíněna stromy. Dole popadaly bílé okvětní plátky, a tak to vypadalo, jako kdyby trochu sněžilo. Nejprve jsem jej zatáhla na skalní vyhlídky okolo Kybičky, pak jsme se vrátili k sedlu a vyrazili na vrchol. Udělala jsem pár obrázků, jakože jsem tam byla a v dálce jsem zahlédla červené makové pole.

Pokračovat ve čtení „Lovoš a makové pole“

Milešovka

Z Ostrého jsme se přehoupli do Milešova (kde se dá nalézt spousta starých domečkovitostí) a tou nejdelší cestou jsme se pomaličku vydali vzhůru na nejvyšší horu Českého Středohoří Milešovku. Trasa byla dlouhá 2,6 km a stoupání činilo 446 metrů. Bylo to vpravdě náročné, u rozcestí s hromadami šutrů už jsem si musela hlodnout do cukrů, ale vylezli jsme až na vrchol.

Pokračovat ve čtení „Milešovka“

Lesní zahrada

Trs květin v prasklině mezi skalami.

Včera jsem se byla projít po naší hoře sopečného původu, Lovoši. Na Kybičce (to je ten kopec nalepený hned vedle) to krásně vonělo rozličným bejlím a kvetoucími stromy. Prošla jsem se po hřebeni k různým vyhlídkovým místům, kde v prasklinách skal rostou trsy květin. Vítr příjemně pofukoval a živáčka vidno nebylo. Občas dole v lese zapraštěly větvičky nebo zašustilo listí. Do toho pražilo slunce a rojili se hmyzáci.

Pokračovat ve čtení „Lesní zahrada“