Lovosice 2019

Molo pro výletní loď.

Šla jsem se na chvíli projít po Osmičce, což je lesopark na břehu řeky Labe. Pokecala jsem si s kachnami a měla jsem kliku, protože zrovna kolem jela dlouhatánská výletní loď. Na to, jak se po obloze proháněly duchny ohromnou rychlostí, bylo celkem teplíčko. Udělala jsem cestou pár rychlých cvaků a videozáznamů a doma všechno spíchla horkou jehlou.

Pokračovat ve čtení „Lovosice 2019“

Mlha na Inovci

Po příjezdu na Slovensko bylo v plánu vyškrábat se na horu Inovec. Nachází se tam rozhledna, avšak když jdu ven, většinou se vygenerují mraky nebo v tomto případě hustá mlha, která obalila přesně ten jeden vrchol, na který jsem měla namířeno :). Z omrzlé rozhledny tak byl krásný výhled pouze do korun nejbližších stromů. Nevadí. Mně se líbí zamlžený les. Většinou působí tajemně, černé kmeny stromů se postupně ztrácí v dáli a můžu si jen domýšlet, kam všechny ty cesty vedou.

Pokračovat ve čtení „Mlha na Inovci“

Střípky podzimu v lese 2017

Vystrčila jsem nos ze dveří a vyrazila jsem na prodíračku křovím za počínajícím podzimem, který si nechci nechat ujít ani letos, kdy většinou prší nebo je aspoň zataženo. Minula jsem ruiničku, srnku a než jsem se vydrápala z houštin nad vinicí, už se valily cáry šedých duchen. Cestou jsem se pozastavovala u úplných titěrností, dokonce se mi podařilo zahlédnout pařez s pár houbičkami. Na vyhlídkách fičel studený vichr, takže jsem byla ráda, že ty zbytečné vrstvy navíc táhnu.

Pokračovat ve čtení „Střípky podzimu v lese 2017“

Lovoš a makové pole

Průhledem ve stromořadu nakukuji na Lovoš.

Naše společné výletování jsme s Ritterem započali nablížením k parkovišti pod vrchem Lovoš a po té turistické značce vzhůru. Široká lesní cesta byla stíněna stromy. Dole popadaly bílé okvětní plátky, a tak to vypadalo, jako kdyby trochu sněžilo. Nejprve jsem jej zatáhla na skalní vyhlídky okolo Kybičky, pak jsme se vrátili k sedlu a vyrazili na vrchol. Udělala jsem pár obrázků, jakože jsem tam byla a v dálce jsem zahlédla červené makové pole.

Pokračovat ve čtení „Lovoš a makové pole“

Milešovka

Z Ostrého jsme se přehoupli do Milešova (kde se dá nalézt spousta starých domečkovitostí) a tou nejdelší cestou jsme se pomaličku vydali vzhůru na nejvyšší horu Českého Středohoří Milešovku. Trasa byla dlouhá 2,6 km a stoupání činilo 446 metrů. Bylo to vpravdě náročné, u rozcestí s hromadami šutrů už jsem si musela hlodnout do cukrů, ale vylezli jsme až na vrchol.

Pokračovat ve čtení „Milešovka“

Lesní zahrada

Trs květin v prasklině mezi skalami.

Včera jsem se byla projít po naší hoře sopečného původu, Lovoši. Na Kybičce (to je ten kopec nalepený hned vedle) to krásně vonělo rozličným bejlím a kvetoucími stromy. Prošla jsem se po hřebeni k různým vyhlídkovým místům, kde v prasklinách skal rostou trsy květin. Vítr příjemně pofukoval a živáčka vidno nebylo. Občas dole v lese zapraštěly větvičky nebo zašustilo listí. Do toho pražilo slunce a rojili se hmyzáci.

Pokračovat ve čtení „Lesní zahrada“

Jarní květena 2017

Sobota, slunečno. Abych nezakrněla, nabila jsem aku, zapomněla jsem si snížit iso, sbalila jsem si sušenky, natřela se faktorem 30, abych zpátky nedošla v podobě hromádky popela a spíše než na procházku jsem vyrazila na prodíračku roštím a kamzičení po svazích. Nechtěla jsem prošvihnout jaro na zdejších kopcích, kde vždycky kvetou podléšky, fialky prosycují vzduch svou vůní a sem tam se najde i lán sasanek.

Pokračovat ve čtení „Jarní květena 2017“