Vysápala jsem se temnou zamlženou krajinou a lesem, v němž se ze stromů sypalo oranžové podzimní listí, až na kopec, ze kterého bylo vidět širé bílé moře převalujících se mlh. Cestou jsem vyfotografovala pár zákrut, stezek, detailů a natočila několik časosběrů, abych se podívala, jak se mlha valí údolím.
Lesní zahrada
Včera jsem se byla projít po naší hoře sopečného původu, Lovoši. Na Kybičce (to je ten kopec nalepený hned vedle) to krásně vonělo rozličným bejlím a kvetoucími stromy. Prošla jsem se po hřebeni k různým vyhlídkovým místům, kde v prasklinách skal rostou trsy květin. Vítr příjemně pofukoval a živáčka vidno nebylo. Občas dole v lese zapraštěly větvičky nebo zašustilo listí. Do toho pražilo slunce a rojili se hmyzáci.
Na Boreč a zpátky
Jak jsem si plánovala, tak jsem se konečně dokopala zajít si na vrch Boreč, který je znám hlavně zimními ventaroly, kdy je u úpatí kopce nasáván studený vzduch a sítí puklin ve skále putuje vzhůru, okolní hornina jej ohřívá, do vzduchu se také dostává vlhkost a v zimě tak můžeme pozorovat unikající páru v několika uměle rozšířených jámách. Čím větší mráz, tím lépe. Pára nahoře tvoří fotogenické ojínění vegetace v okolí. Měly by se zde nacházet i rozličné rostliny a živočichové, kteří využívají ohřátého vzduchu, ale na Borči se dost často vystřídá neskutečné množství lidí a tak netuším, jestli tu ještě něco přežilo.
Hrádek Košťálov v lednu 2017
V noci mrzlo až praštělo a stromy obalila jinovatka. Odpoledne jsem přemýšlela, jestli se někam vůbec vrtat. Tentokrát, tuším, že letos poprvé, jsem si na netu našla nějakou fungující webkameru a ta zvěstovala mraky nad vrstvou inverze. Takže pro fotografování staříkem nic moc, všechno bude šedé, ale i tak jsem se chtěla projít. Je otázka, jestli ta 14 kilometrová cesta je ještě procházka nebo masochismus.
Kdo tu rozlil to mlíko?
Vypravila jsem se po dlouhé době na procházku, i když tu mrholilo, zemi pokrývala vrstvička námrazy a vesměs nebylo vůbec nic vidět. Foťák jsem si vzala, pro jistotu, stativ už ne. Po celou dobu jsem nepotkala ani živáčka, kdo by se také plácal na kopec, když je tak hnusně.. nebo není? Neplánovala jsem, kam zase zajdu, měla jsem s sebou jen mizerný kus chleba, protože sušenku už jsem dávno sežrala. Minula jsem pár odboček, na nichž se rozhoduji, kam se vrtnout.