Po skluzavce do neznáma

Ostružiní expanduje kamkoliv.

Při návštěvě Moravy jsem se stihla mrknout i na chátrající koupaliště, kam jsem pokaždé zavítala v zimě za třeskutých mrazů. Tentokrát to vyšlo v létě před blížící se bouřkou, která nás dostihla nedaleko Pozlovic. Podlahy v budově u hlavní brány už se propadly úplně prožrané plísní. V chodbičkách a místnostech rostou hromady nepořádku a oknem u záchodků prolézají šlahouny ostružiní.

Pokračovat ve čtení „Po skluzavce do neznáma“

Záclony z pavučin

Bejlí omotává skříň s pojistkami.

Z malého domečku se stalo království pavouků za pralesem kopřiv. Sluneční paprsky se prodírají skrze popínavé rostliny, ale i tak uvnitř panuje šero. Co před rokem a půl drželo na poslední cihle, to vzal čas a předsíň se topí v suti a věcech z půdy. Zeď mezi předsíní a ložnicí hrozí zřícením, nakouknu jen se stativem, abych se přesvědčila, že střecha, která bývala vidět dírou za skříní, už zmizela.

Pokračovat ve čtení „Záclony z pavučin“

Podmračený Cimburk

Tenhle pohled na strážní věž se mi líbí.

Dostali jsme questem schrastit a otestovat GoPro, a kde se nejlépe testuje než na nějakém hradě. Byl to úplně poslední výlet během mých nachcípaných 14 dní, když nepočítám zábavnou cestu vlakem a robotování na baráku (ten není můj a GoPro, bohůmžel, taky ne :D). Strašili deštěm a apokalypsou, ale nějak se to nehrnulo, tak jsme si řekli, že Cimburk u Koryčan, zrovna na něm neprobíhala žádná větší akce, čili by to mohl být dobrý nápad.

Pokračovat ve čtení „Podmračený Cimburk“