Trin's personal website about photography, urbex, nature, events, drawings and PC games.
Při návštěvě Moravy jsem se stihla mrknout i na chátrající koupaliště, kam jsem pokaždé zavítala v zimě za třeskutých mrazů. Tentokrát to vyšlo v létě před blížící se bouřkou, která nás dostihla nedaleko Pozlovic. Podlahy v budově u hlavní brány už se propadly úplně prožrané plísní. V chodbičkách a místnostech rostou hromady nepořádku a oknem u záchodků prolézají šlahouny ostružiní.
Uprostřed léta byl mnou navštívený nedostavěný penzion, který v lesích chátrá už od devadesátých let, schovaný v zeleni. Přes okna přelézaly svlačcovité rostliny, plnící funkci závěsů. Pod stropy hnízdili ptáci a ve ztemnělé hale poletoval netopýr.
Z malého domečku se stalo království pavouků za pralesem kopřiv. Sluneční paprsky se prodírají skrze popínavé rostliny, ale i tak uvnitř panuje šero. Co před rokem a půl drželo na poslední cihle, to vzal čas a předsíň se topí v suti a věcech z půdy. Zeď mezi předsíní a ložnicí hrozí zřícením, nakouknu jen se stativem, abych se přesvědčila, že střecha, která bývala vidět dírou za skříní, už zmizela.
Zádielska tiesňava je údolí za malou stejnojmennou obcí, kterým protéká bystřina Blatnica. Nakoukla jsem jen za okraj, protože čas odjezdu ze Slovenského krasu nastal už dávno (ještě jsem stihla vylézt na jeden vyhořelý a rekonstruovaný hrad, díky tipům i trpělivosti kočího a spoulucestujících).
Dostali jsme questem schrastit a otestovat GoPro, a kde se nejlépe testuje než na nějakém hradě. Byl to úplně poslední výlet během mých nachcípaných 14 dní, když nepočítám zábavnou cestu vlakem a robotování na baráku (ten není můj a GoPro, bohůmžel, taky ne :D). Strašili deštěm a apokalypsou, ale nějak se to nehrnulo, tak jsme si řekli, že Cimburk u Koryčan, zrovna na něm neprobíhala žádná větší akce, čili by to mohl být dobrý nápad.