Trin's personal website.
Lukov bez špetky sněhu jsme navštívili před tím, než jsme odjeli na Slovač. To mi foťák ještě fungoval. Vzali jsme to zeširoka, okolo sochy, přes les a skály až ke hradu. Hrad jsem prošla tam i nazpátek. O týden později už byl celý pod sněhem, z čehož mám video u předchozího příspěvku o hradních končinách. Z této listopadové návštěvy přidám sestříhaný záznam sem, aby se to nepletlo :).
Vypravila jsem se do míst, kde dávají lišky dobrou noc, kde vládnou divočáci a kde to člověk víceméně opustil. Chtěla jsem se podívat, jak dopadla díla z landartové akce, která se zde konala před rokem a půl. Landart spočívá v instalaci trojrozměrných děl v terénu, většinou z přírodních materiálů, nebo z materiálů nalezených v okolí a nějak reflektující dané místo. Pojí se zde příroda, umění i historie.
Moravský hrádek Lukov, nacházející se v kopcích u vesnice stejného jména, jsme nesměli ani tentokrát minout. Od poslední návštěvy uběhl teprve týden, ale od poslední noční návštěvy uteklo již mnoho vody. Během týdne se hrad převlékl do pohádkového zimního hávu.
Vyšlo asi milion okolností, poštěstilo se a já jsem se zase vypravila na Slovač. Koncem týdne, když už mi končil pobyt, jsme s Ritterem uvažovali, kam se pojedeme podívat a jestli se tam vůbec dostaneme. Pro jistotu pořídil fungl nové sněhové řetězy. Přihodily se nějaké kalamity, a tak by bylo dobré mít je při ruce. Ráda se vracím na mně milá místa, jako jsou hrady a lesy. I vzpomněla jsem si na Cimburk, hezký a romantický hrádek v Chřibech, kde je k vidění vždy něco nového – opraveného a je to fotograficky vděčný objekt, a to v jakémkoliv ročním období.