Štola Starý Martin v Krupce

Štola Starý Martin leží v kopcích Krušných hor. Těžila se v ní převážně cínová ruda. Žíla Lukáš, která prochází masivem, patří mezi nejdůležitější rudní žíly krupského revíru. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavostí jak z okolí tak o šachtě, do níž jsme vstoupili. V roce 1922 byl provoz zastaven, později zase obnoven, za druhé světové války byly vyraženy dvě úpadnice, z nichž jedna dosáhla do staré dědičné štoly Dürrholz. K ukončení veškeré činnosti došlo v 50. letech 20. století.

Pokračovat ve čtení „Štola Starý Martin v Krupce“

Podzemní svět

Jedna zachovalá místnost.

Přikodrcal Indy, takže jsme v sobotu dopoledne vyrazili směr naše oblíbené podzemí, že se tam projdeme, když je venku tak naprd. Urbexwagen se vyškrábal do kopce k malému parkovišti, kde už stály další dva samohyby, jeden z Německa. To mohlo znamenat spoustu věcí. Takže jsme se doobalili do urbexáckých ohadrů a vyrazili jsme po zasněžené cestě, mlhou a lesem ke vchodu, který nás při úplně první návštěvě před několika lety celkem vyděsil :).

Pokračovat ve čtení „Podzemní svět“

Patero urbexerů v temnotách

Urbexák fotí urbexáka, kterak fotí.

Dnes jsem provázela v naší oblíbené podzemní destinaci hned dvě návštěvy z dalekých krajin :). V týmu se sešli Lady Zazza s kolegou Honzou, dobrodruh Indy, Ritter a já. Vstup do podzemí se nám krásně povedl suchou nohou, protože zase jednou klesla hladina vody v chodbách bývalého dolu. Oběhali jsme několik významných prostor a fotograficky zajímavá zákoutí. Po sedmi hodinách se má část výpravy přesunula k východu. Zazza si ofotila mou ušmudlanou mapu, aby se pak cestou ze sloupového sálu neztratila. Podařilo se nám navštívit nějaké další chodby, do kterých jsme dosud nezavítali.

Pokračovat ve čtení „Patero urbexerů v temnotách“

Ad noctem

Chodba 40. Nádhera.

Dávno opuštěné podzemí, jehož hroutící se zdi vyprávějí tisíce příběhů z dob druhé světové války i drobné příběhy ze současnosti, mě lákalo měrou vrchovatou i děsilo při pomyšlení, že tam dole pod skálou jsou ukryty kilometry chodeb zaniklé nacistické továrny, v nichž panuje černočerná tma, kde kamenné bloky hrozí zřícením a mnohá místa již vzala za své. Avšak cosi nás táhlo dovnitř, do ticha jen sem tam protknutého kapající vodou, která se nemilosrdně prodírá prasklinami ve skále a pohřbívá minulost pod tunami uvolněného kamení a bahna.

Pokračovat ve čtení „Ad noctem“

Drobnosti ze Solvayových lomů

Oblíbená cedule Jednosměrný provoz.

Vyškrábla jsem pár drobností z březnové návštěvy skanzenu Solvayovy lomy, kde notně rozšířili a zakulatili vyhlídkovou úzkorozchodnou trať a od naší poslední návštěvy provedli ještě nějaké další úpravy v terénu. Kraj byl dosud šedý, protknut oranžovými svahy lomu. Z velkého rybníku pod skálou zbyla jen taková malá loužička, ale až se kraj zazelená, jistě se tam zase vypravíme a necháme se podrncat v minivláčku.

Pokračovat ve čtení „Drobnosti ze Solvayových lomů“

Ze Solvayových lomů, přes Ameriku do Sv. Jana pod Skalou

Nevrtí se.

Solvaye nelze jen tak přejít. Kde jinde nalézti místo pro šutromily, rezatověcatostomily a rochnit se při tom v záři sluníčka, nechat se podrncat ve vláčku a obdivovat zbarvení jednotlivých svahů a skalisek ve starém lomu. Když jsme měli štěstí na pohodlný bus a zásobu kyslíku (žádná upocená plechovka se smrdutými sardinkami jako při mé první návštěvě), ťapkalo se nám na výlet ještě o něco lépe. Tato fotogalerie se skládá ze dvou výprav do magických končin.

Pokračovat ve čtení „Ze Solvayových lomů, přes Ameriku do Sv. Jana pod Skalou“