Procházka po hřbitově

Po všech cestách i necestách, akcích, fotografování svatováclavské šermířské scény a stěhování nábytku vol.24680646 jsem se šla na chvíli regeneračně projít po hřbitově, kde byl v neděli opravdu klid. Slunce svítilo skrze listí stromů, které se již začínají převlékat do podzimních barev. Z prastarých košatých stromů padaly kaštany a bombardovaly okolí.

Pokračovat ve čtení „Procházka po hřbitově“

Podvečerním cintorínem

Procházka cintorínem se vydařila. Bylo totiž docela teplo, takže mi neomrzaly ruce na foťáku tak jako jindy. Jen jsem vzala zavděk menším hřbitůvkem, kde se odehrálo nejedno natáčení a nejedna procházka. Neřekla bych, že tam vydržím tak dlouho, fotografujíce náhodné praskliny ve zdech, zbytky židovského hřbitova a kříže ve staré i nové části. Světla lamp prosvítila obě části, také jsem jednu svíci podpálila. Správná atmosféra nastala, když padla pořádná tma, kdyby neměli zavírací dobu, byla bych tam dodnes. Omluvte zrno. Galerie se skládá ze tří návštěv.

Pokračovat ve čtení „Podvečerním cintorínem“

Židovský hřbitov v Úštěku

Mezi Úštěkem a Lhotou na malém návrší leží židovský hřbitov, kterému v osmdesátých letech hrozila totální likvidace, byl však zachráněn a obnoven. Cestu vzhůru lemují cedule s fotografiemi z období druhé světové. Popisují, kterak v jednotlivých městech Severních Čech docházelo k likvidaci židovských památek i obyvatel. Určitě stojí za to, jít se sem porozhlédnout a popřemýšlet. Hřbitov z patnáctého století leží tradičně mimo civilizaci a roste zde množství stromů. Na podzim opravdu tajemné místo.

Pokračovat ve čtení „Židovský hřbitov v Úštěku“

Bloudění mlhou

Jdi k šípku! A vyfoť ho!

I když jsem to původně neplánovala, vydala jsem se na zdravotní procházku i dnes, protože mě zlákala jinovatka a vidina čehosi bílého padajícího, což se ale moc nepředvedlo, takže mi zbyla jen ta jinovatka a houstnoucí mlha. Tentokrát jsem to vzala směrem pod kopec, kolem dokola k louce, ze které většinou fotím krajinu, ale teď tam byly vidět jen dva stromy. Nevadí. Většinou si najdu něco, co si chci zvěčnit do památníčku, jako že jsem tam byla a nejsem úplně líné. Ani jsem se neztratila, takže nadpis je lehce zavádějící, ale stačilo následovat kraví stezku, přeskákat elektrický ohradník a sledovat pár už známých a okoukaných orientačních bodů.

Pokračovat ve čtení „Bloudění mlhou“