Trin's personal website about photography, urbex, rats, nature, events and PC games.
Byla jsem se projít cestou a necestou okolo kopce. Devítikilometrová procházka mi zabrala asi 4 hodiny. Všude raší houby, listí padá ze stromů, chvílemi pršelo a studený vítr se proháněl lesem. Většinou si nic neplánuji, prostě popadnu věci a jdu, kolikrát se chci podívat ještě za támhleten roh a zčistajasna se ocitnu v sedle kopce, kam obvykle chodívám jinými cestami.
Proběhl poslední letní den takhle na podzim. Oproti minulé sobotě, kdy jsme mrzli v zimních bundách a podvlíkačkách, jsem si o dost polepšila a venku jsem mohla být v triku s krátkým rukávem. Samozřejmě jsem si do báglu vzala i zálohu na větrnou hůrku, ale jinak bylo krásně teplo.
Vrch Plešivec u Litoměřic patří mezi romantická místa, z nichž bývá krásný výhled do kraje Českého Středohoří. Akorát nemám možnost jít tam kdykoliv a obvykle bývá nad krajinou opar. Nejinak tomu bylo i při mé zářijové návštěvě, kdy jsme se s Ritterem nejprve podívali na ruiny hradu Kamýku, šestibokou kapli Narození sv. Jana Křtitele z roku 1660. A po té jsme po kamenité suti vystoupali na vyhlídku. Doporučuji všem fotografům s širokoúhlým sklíčkem, kteří rádi fotografují západovky nad krajinou. Pod vrcholem kopce jsou pak ledové jámy, v nichž se dlouho drží mráz a sníh.
Šla jsem se na chvíli projít po Osmičce, což je lesopark na břehu řeky Labe. Pokecala jsem si s kachnami a měla jsem kliku, protože zrovna kolem jela dlouhatánská výletní loď. Na to, jak se po obloze proháněly duchny ohromnou rychlostí, bylo celkem teplíčko. Udělala jsem cestou pár rychlých cvaků a videozáznamů a doma všechno spíchla horkou jehlou.
Ponořila jsem se do křovin a tam, kde minule vykukovaly jen zelené lístečky už kvetou sněženky. Šla jsem také obhlédnout místo, kde dříve bývala studánka, ale v dolíku pod trubkou je stále sucho. Ptactvo se předhánělo v hlasitosti. Strávila jsem na louce asi půlhodinu než jsem se vypravila na zpáteční cestu. Bylo příjemné teplo, dokonce bych řekla, že aspoň patnáct stupňů. V lese a na louce úplná paráda.
Že prý bude hezky, říkali, takže když přijeli, na všem ležela hustá mlha, teploměr ukazoval zase hezkých -3°C a co s tím. Co se dalo dělat, nakonec jsme se přecijen vykopali od hrnců s jídlem a šli jsme se projít po zamlžených cestách někam na kopečky. Vzali jsme to oklikou, kam většinou nikdo nechodil, vítal nás celkem studený vzduch. Na několikero vyhlídkách jsem se na chvíli zastavila, abych se pokochala.
Oproti minulé cestě skrze zamlžený a zmrzlý les se hodně změnilo. Dokonce bylo takové teplo, že jsem chvíli slackovala na fotolouce. Místo sesle jsem použila batoh a zatímco kamera natáčela, pořizovala jsem si svůj již druhý letošní spálený xicht. Ale bylo to fajn, nad hlavou lítali dravci, v listí se klubaly první jarní květiny a zahlédla jsem i zbloudilého motýla a pěkně huňatého zajíce.
Po té, co jsem zjistila, že se na hřbitově provádějí vykopávky, jsem se otočila a vyrazila mlhou zahaleným sadem a lesem na kopec. Pod nohama mi křupal sníh, na cestách ležely ledové krusty z toho, jak předešlý den všechno zhusta tálo. Přes noc poleva zmrzla. Nečekala jsem žádné zázraky, avšak mlha kousek před vrcholem trochu ustoupila a tenkou vrstvou mraků sem tam probliklo slunce. Zima byla třeskutá a tak se mi podařilo vyšťavit všechny dva akumulátory, takže cestou zpátky už nebylo čím fotit. Ale ještěže tak.