Trin's personal website about photography, urbex, rats, nature, events and PC games.
Že prý bude hezky, říkali, takže když přijeli, na všem ležela hustá mlha, teploměr ukazoval zase hezkých -3°C a co s tím. Co se dalo dělat, nakonec jsme se přecijen vykopali od hrnců s jídlem a šli jsme se projít po zamlžených cestách někam na kopečky. Vzali jsme to oklikou, kam většinou nikdo nechodil, vítal nás celkem studený vzduch. Na několikero vyhlídkách jsem se na chvíli zastavila, abych se pokochala.
Oproti minulé cestě skrze zamlžený a zmrzlý les se hodně změnilo. Dokonce bylo takové teplo, že jsem chvíli slackovala na fotolouce. Místo sesle jsem použila batoh a zatímco kamera natáčela, pořizovala jsem si svůj již druhý letošní spálený xicht. Ale bylo to fajn, nad hlavou lítali dravci, v listí se klubaly první jarní květiny a zahlédla jsem i zbloudilého motýla a pěkně huňatého zajíce.
Po té, co jsem zjistila, že se na hřbitově provádějí vykopávky, jsem se otočila a vyrazila mlhou zahaleným sadem a lesem na kopec. Pod nohama mi křupal sníh, na cestách ležely ledové krusty z toho, jak předešlý den všechno zhusta tálo. Přes noc poleva zmrzla. Nečekala jsem žádné zázraky, avšak mlha kousek před vrcholem trochu ustoupila a tenkou vrstvou mraků sem tam probliklo slunce. Zima byla třeskutá a tak se mi podařilo vyšťavit všechny dva akumulátory, takže cestou zpátky už nebylo čím fotit. Ale ještěže tak.
Šla jsem si zase vyvenčit sklíčko a rozlézající se bacil k tomu. Vydrápat se na kopec tentokrát dalo docela zabrat a k fotkám jsem se dostala až další den. Napadl totiž sníh a jakožto vzácný úkaz jej bylo třeba zdokumentovat. Na kopci fičel ledový vítr, sněhová pokrývka byla čistě uhlazená a navátá na kmeny stromů.
Počkala jsem si na správnou hodinu a vyrazila jsem do pustiny, jak jinak než s nářadím od Indyho. Ohňostroj byl tentokrát o dost kratší, nebo se mi to zdálo? Potkala jsem jednu prchající srnku a pár diváků, kteří se přišli podívat na kopec i s lahví něčeho dobrého.
Vzala jsem stativ a foťák vyvenčit do lesa v okolí hradu Opárno. Ačkoliv počasí docela přálo, ledový vítr, který se do naší malé výpravy (přijel totiž Indy a spol.) opíral na louce pod Lovošem, kde jsme se pozastavili cestou, dal tušit, že se na příští dny chystá něco většího.
Nepravidelně si chodívám procvičit šunky a fotooko do zdejších hvozdů, a tak můžu vyhlásit, že se stromy už oficiálně barví do podzimních odstínů žlutozelené, temně rudé i oranžové. Mezi stromy pak pobíhají srnky, lesáci a po zemi hopká rozličné ptactvo.
Je tu pravidelně nepravidelný přísun procházkových obrázků z výprav. Fotím si fotím, abych nezatuhla. Dnes jsem nepotkala žádné zvíře, které by se ještě nechalo zvěčnit. Galerie bude plná různě barevných panoramat, mraků, paprsků, bejlí a protisvětla.