Trin's personal website.
Dnes by to šlo. Po dlouhých dnech, plných smogu a temnoty, vykouklo slunce. Sbalila jsem ořechy, foťák a rukavice a vypravila jsem se na zdravotní procházku po lesích. Do lesů je to lán cesty. Neměla jsem stanovený žádný cíl. Na křižovatce pod vrchem Ovčín jsem se rozhodla jít ještě další dva kilometry ke zřícenině hradu Košťálovu ze 14. století.
Nechtěli jsme se sápat na Lovoš, a tak jsme se rozprchli po okolí Milešovky, abychom nakonec vylezli na nejvyšší kopec Českého Středohoří, kam jsme také původně nechtěli. Tak, teď když jsem všechny zmátla, můžu přistoupit k detailům.
Vše bylo namrzlé, pokryté jehličkami ledu, z nebe se sypala mrznoucí mlha, která na celém širém kraji ležela celý den. Zato nahoře na kopci svítilo slunce, čvachtalo bláto a zpívali ptáci. Jaro v tom ledovém vzduchu ještě cítit není, ale pohled na mlžný oceán to byl hezký.
Vrch Plešivec u Litoměřic patří mezi romantická místa, z nichž bývá krásný výhled do kraje Českého Středohoří. Akorát nemám možnost jít tam kdykoliv a obvykle bývá nad krajinou opar. Nejinak tomu bylo i při mé zářijové návštěvě, kdy jsme se s Ritterem nejprve podívali na ruiny hradu Kamýku, šestibokou kapli Narození sv. Jana Křtitele z roku 1660. A po té jsme po kamenité suti vystoupali na vyhlídku. Doporučuji všem fotografům s širokoúhlým sklíčkem, kteří rádi fotografují západovky nad krajinou. Pod vrcholem kopce jsou pak ledové jámy, v nichž se dlouho drží mráz a sníh.
Nepravidelně si chodívám procvičit šunky a fotooko do zdejších hvozdů, a tak můžu vyhlásit, že se stromy už oficiálně barví do podzimních odstínů žlutozelené, temně rudé i oranžové. Mezi stromy pak pobíhají srnky, lesáci a po zemi hopká rozličné ptactvo.