Dead Island Riptide

Po několika letech jsem si zase zahrála zombičinu v kooperativním módu. A to Dead Island Riptide. Přídavek k Dead Islandu. Zombíci se tentokrát rekreují na tropickém ostrově Palanai v Banojském souostroví. Sluní se na všech verandách domů, postavených na kůlech, při pobřeží Papuy-Nové Guineje, povalují se na bělostných písečných plážích, okusují ty méně šťastné z obyvatel i turistů, relaxují na hladinách vod po monzunu v deštném pralese. A to všechno proto, že někdo testoval virus a měl pocit, že je to dobrý nápad.

Pokračovat ve čtení „Dead Island Riptide“

SOMA

Další základna. I na Omicronu bude o zábavu postaráno.

Po dně Atlantiku ve hře SOMA od Frictional Games se procházím již podruhé. Chladné zdi podmořské základny Pathos II. jsou už 16 hodin mým domovem. První gameplay proběhl na stařičkém notebooku, který už se, stejně jako jednotlivé stanice, rozpadá, ale frčí dál. Podruhé už to zrno obrazu bylo mnohem lepší a neutěšenost oceánského dna na mě šplíchla tíživou atmosféru, z níž se sem tam vrátila ozvěna mých vlastních existenciálních otázek.

Pokračovat ve čtení „SOMA“

Fran Bow

Přistála mi pod pařáty strašidelná adventura Fran Bow, která mě svou atmosférou přikovala k monitoru a po každé vyřešené hádance jsem chtěla vědět, co se stane dál. Některé prvky a zmínky mi připomínaly mé vlastní temné spisky, dávno zapomenuté děsivé sny a souvislosti.

Pokračovat ve čtení „Fran Bow“

Alien: Isolation

Alien Isolation art.

Nastala příhodná konstelace hvězd a já se konečně vydala prozkoumat temné koridory vesmírné stanice Sevastopol, v jejíchž útrobách číhá monstrum, které jsem si, ehm, oblíbila už před mnoha a mnoha lety, když mi pustili film Vetřelec. Jakožto velká fanynka vítám téměř každý počin z tohoto universa a dlouho mi chybělo něco, co by mi přiblížilo atmosféru nerovného boje zranitelného člověka proti jedinému děsivému xenomorfovi.

Pokračovat ve čtení „Alien: Isolation“

Amnesia: The Dark Descent

Hodně podivná fontánka v hale.

Hororová akční adventura Amnesia The Dark Descent vzdává hold lovecraftiánské atmosféře, titulům jako Alone In The Dark či Penumbra (také najdete v recenzích), vyznačující se spletitým příběhem, jehož nitky vedou jen a pouze do temnot a všudypřítomnou tmou, prostoupenou výkřiky hrůzy a utrpení, které jsou umlčeny děsivým tajemstvím, žijícím ve zdech již značně rozpadlého sídla, osaměle stojícího kdesi v lesích. Zdá se, že i zdi mají oči a černá zející díra, v níž se promění každá chodba a každé schodiště, dýchá zatuchlý vzduch, prosycený strachem a zápachem prastarých a strašných věcí.

Pokračovat ve čtení „Amnesia: The Dark Descent“

Penumbra Overture

Někde tam nahoře je denní světlo.

Penumbra je z mého pohledu opravdu zajímavá herní záležitost. Netuším jak po síti, ale minimálně v časopisech jsem okolo tohoto titulu nezaznamenala přílišný humbuk. Na jednu stranu to spoustě hrám prospívá, když se neslibují hory doly, na druhou stranu vám ale podobný kousek může uniknout. Mně se dostala do rukou až kompletní série v opatchované verzi, takže nezaznamenávám žádný větší problém. Přiblížím vám svůj osobní vztah, který si tvořím ke každé hře, která za to stojí (čistě subjektivně).

Pokračovat ve čtení „Penumbra Overture“

Aliens versus Predator 2

Temnotou koridoru kdesi v kolonii na nevlídné skalnaté planetě, známé pod označením LV1201, se rozléhá pípání detektoru pohybu. Ta hrůza, která si sem našla cestu, může číhat kdekoliv. V šachtě pod podlahou, ve ventilaci, protkávající celý komplex, nebo se na vás může dívat ze stropu z toho temného konce chodby, kam světélko z vaší baterky nedosáhne. Plíživé stíny bojují s poslední skomírající zářivkou a vy máte pocit, že se v nich něco hýbe. V celém obytném komplexu nenalézáte jediného žijícího člověka. Jste tu možná definitivně sami a nepříjemně studený pot, který cítíte vzadu na krku, jen stupňuje psychické vypětí, se kterým prozkoumáváte jednu místnost za druhou

Pokračovat ve čtení „Aliens versus Predator 2“