Tady je šnečkovo

V sobotu se projevilo mocné vábení sil tajemných, listnatých, lesnatých i kytičkatých, jak je v krajích zdejších již několik let zvykem. Okolnosti mi v posledních dvou týdnech nijak zvlášť nepřály, tedy zdraví a podobně. Neměla jsem šanc vytáhnout paty dříve, což, jak mnohým známo, nedělá moc dobrotu – býti zavřený, churavý a naštvaný na celý širý bacilnatý mikrosvět. Společnost mi dělaly dvě krabice kapesníků a Portal s Knights of the Old Republic.

Procházka s fotkostrojkem a se ségrou se docela podařila, o všudelezoucích humanoidech a tradičním víkendovém pyromanství všech možných zahrádkářů se nebudu rozepisovat. Ráda bych natípala jednu ruiničku, ale budu si muset počkat na podzimní šero, ježto ji v letním roští a zeleni nelze ani lokalizovat, natož se k ní dostat. Není to žádný palác, jen klasická bouda z kamení, jakých se tu dalo nalézt několik, ale v dnešních dobách z nich zbývají často jen kusy obvodových zdí a jiné zbytky. Ještě jsme s kamarádem přes kecálek uvažovali, že si tady vysázíme les a půjdeme si tam stoupnout, což je také řešení, ne že ne, a pak by nás nějaká smělá fotografka blejskla, ofiltrovala a vydala pod titulem „urban ruins exploration“, „trosky v temném hustolese“, „nebo tak něco“.

Z kopce jsme seběhly, protože mi zazvonil cililink s tím, že se sem hrne přepadovka s košíkem hub. A to víte, že smaženici si nenechám utéct. To jde meditace ve studeném lese hnedle stranou. Enjoy teh obrázky. Kdybych se už neozvala..

Z procházky