Středohoří v září

Je tu pravidelně nepravidelný přísun procházkových obrázků z výprav. Fotím si fotím, abych nezatuhla. Dnes jsem nepotkala žádné zvíře, které by se ještě nechalo zvěčnit. Galerie bude plná různě barevných panoramat, mraků, paprsků, bejlí a protisvětla.

Vyrazila jsem poměrně brzy, už na vyhlídce jsem si říkala, že asi půjdu dolů, že je mi fakt zima (poslední gatě ve skříni), posadila jsem se na padlý strom a se svačinou meditovala nad krásou krajiny, nad níž se převalovaly mraky. Do dálav už začínalo být vidět hůře, ale nechtělo se mi chodit do lesa, když tu létaly stromy.

Chvílemi fičel ledový vichr, nasadila jsem si návleky na ruce a šátek na krk, protože na vrcholu bylo tuším osm stupňů a zima veliká, hlavně, když vám fouká na ruce na foťáku.

Ale nakonec jsem si řekla, že se zvednu a že dojdu alespoň nad skálu. Z boku Lovoše trčí několik skalních útvarů, z nichž bývá pěkný výhled, tam jsem strávila přes deset minut natáčením a focením panoramat, pak jsem se zabrzdila na dalších několika místech na inkriminovaném svahu. Co se nestalo, vyškrábala jsem se až na kopec.

Můžu vám říct, že dnes bylo všude plno. Vyfotila jsem dva běžce, co si řekli o vyfocení a pak už jsem valila dolů. To už jsem workautovala asi 3 a půl hodiny. Než jsem se však dohrabala do civilizace, zdržela jsem se ještě v trávě a nebýt unavená a uondaná, počkám si na západ slunce. Věřím, že mi to jednou vyjde i s přehlídkou mraků.

Podařilo se mi vyšťavit oba akumulátory. Potkat pár náznaků podzimu, zase pro změnu promrznout a těším se na další cvakací výlez.

Foto