Štáb trilogie Painkiller

Parodie na Painkillera, které jsem dávala s holkami dohromady, ještě nebyly tak obtížné a složité, jako následná Legrace of Kain, přesto i tyto snímky si vyžádaly kvantum schůzek nad scénářem, rekvizitami a kostýmy. Dá se říct, že nás bylo přesně pět. A každý se později dostal k nějakému důležitému charakteru, který dílo okořenil.

Nevadilo nám courat s vybavením přes celé město, abychom zařídily to a ono, případně vyzvedly další artefakty, které by se nám ve scénách mohly hodit. Často jsme také zabrousily do místního papírnictví, kde vždycky ležely nějaké náhradní prsty, masky kostlivce, či kravata s lebkami, prostě cetky, co by se daly za malý peníz pořídit. Jinak každý přitáhl něco – šátky, svícny, make-up atd. takže tohle bylo fajn. Každý také nějakým způsobem přispěl do scénářů, do vylepšení děje i zdokonalení scé­ny.

Štáb parodiíí Painkiller.
Štáb parodiíí Painkiller.

Na projektu se podíleli tito lidé:

Wenira: s tou jsem seděla nad prvním cárem papíru, na kterém vzniklo pár poznámek, podle nichž jsme se řídily jen částečně. Zahrála si hlavní roli, a to Daniela „Painkillera“ Garnera, kterému jsme pro radost divákům nechaly vymazat umělou inteligenci. Střihla si roličku mumie, evakuující se v druhém díle z pekla, pomáhala mi se sklepními scénami, jejich přípravou a aranžmá, taktéž je spoluautorkou všech třech epizod.

Nastiri: celou trilogii vpodstatě otevírá záběr na chrápajícího zombíka, který se křečovitě drží svého meče. Vzpomínám si jak náš zombík místo toho, aby ten meč lehce žmoulal, tak ho vyloženě ocumlával. No to je jen takové krátké pozastavení, tady to režie jenom zapomněla správně přiblížit nějakou konkrétní ukázkou. Její další rolí byla Satannie, nebo Satan, to je jedno, prostě vládce pekel, který je bohužel věčně nespokojen s výkony svých zaměstnanců, jejichž řady poměrně zásadně prořídnou.

Lea: se objevuje v první scéně s Nastiri, kde hraje usínajícího slintajícího zombíka, který čeká, až někdo (rozuměj Daniel) půjde kolem. Dále si střihla pár mumií a hlavně jednoho z hlavních bosů – démonického Programátora, co to má v hlavě trošku popletené a dává si do kávy místo smetany projímadlo (proto tam pak také courá s toaleťákem – kdopak si toho všimne?).

Mniška: v prvním díle hrála Mnicha, nebo Mnišku, chcete-li. Všichni tam sice mluví v mužském rodě a podobně, ale doufám, že to nebude kdovíjaká překážka. Hrála různé vedlejší role a taktéž pomocníka Kostěje, který pomáhá Satanovi s konferencí, vpodstatě je to takový zástupce ředitele, který baží po moci nad celým peklem. Prostoru se mu však příliš nedostane, poněvadž náš démonický Programátor nemá nic lepšího na práci, než Daniela, letícího z okna, teleportovat do pekel.

Trinity: no co vám mám povídat. Mám na svědomí scénáře, režii, kameru, střih, efekty, kostýmy, rekvizity, návrh make-upu a tak dále, jo a komunikaci se SCOREtem (jajku, když ty hlody po letech vidím, nejraději bych se propadla studem).

Náš projekt podpořili:

Arnie J. Rimmer: zapůjčil nám samopal Heckler & Koch, který se objevil ve druhém díle a to poprvé na programátorově sto­le.

Organizátoři larpu Eodix: jsem sice jednou z nich, ale ty meče jsem pouze lehce poupravovala kobercovkou a barvou dokud jich většina, ehm, neumřela na zlomeniny.

Tukan: tehdejší šéfredaktor časopisu SCORE, kterému jsem vnutila šílený první díl. Když vám něco vyjde v oblíbeném časopisu, tak to jsou svátky, vánoce a narozeniny dohromady v jednom jediném dni. Máloco mi udělalo takovou radost.