Štáb Legrace of Kain

Projekt Legrace of Kain vznikl v době, kdy jsme jako štáb předchozí trilogie Painkiller neměli do čeho píchnout. Jednalo se o parodii na herní pentalogii Legacy of Kain s velkou příměsí zážitků „ze života“ a absurdních scének, dovedených do krajnosti. Všechny postavy mají nějaké cíle, nějaké své problémy mezi sebou a chovají se naprosto dementně. V jednu chvíli jsou schopni spojit své síly proti nepřátelům a bojovat, v druhé znuděně sedí na kopečku a filozofují si o utahanosti tímhle šíleným světem. Scénář byl rozsáhlý a výprava na naše chudé poměry poměrně dobrá.

Veleslavná postavička – Elder God, ve scénáři vystupuje jen jako malá loutka ve sklenici.
Veleslavná postavička – Elder God, ve scénáři vystupuje jen jako malá loutka ve sklenici.

Při schůzce na hřbitově (jediné klidné místo v okolí, pozn. red.) byli přítomni všichni, jenž měli nějaké role ve vypracovávaném scénáři: Nastiri jako Gamer, Mniška jako Gamer třijednička, Germus jako Max Payne, Greik jako Kain, Lea jako Raziel, Wenira jako Moebius, já jakožto režisér a malý Damík jakožto ork, kterého k nám sestra odložila. Byl to moment nezapomenutelný, protože už se později tak zdařilé setkání neuskutečnilo.

Samotné natáčení se pak nakonec z různých důvodů roztáhlo na rok, přičemž došlo k pouhým pěti natáčecím dnům, většina scénáře zůstala nerealizována z různých důvodů, které v našem příběhu nemají místo. Rozhodla jsem se po letech dát dohromady, co si pamatuji a sebrat fotografie z koutů záloh, které dosud nebyly publikovány. Obrázky bez svolení nepřejímejte. I když je to stoleté a šílené, byla by škoda to pohřbít. Nakonec natáčení mě bavilo a ráda vzpomínám na ty dobré věci.

Vysoce sofistikované profesionální zařízení na tvorbu krve.
Vysoce sofistikované profesionální zařízení na tvorbu krve.
Takto to vypadá v praxi, dýka není ostrá a zabírá se pouze z jedné strany.
Takto to vypadá v praxi, dýka není ostrá a zabírá se pouze z jedné strany.
Výsledek během ostrého natáčení, vypadá to docela dobře.
Výsledek během ostrého natáčení, vypadá to docela dobře.
Má larpovně – filmařská výbava. Zde plášť Kainův a šátek Razielův.
Má larpovně – filmařská výbava. Zde plášť Kainův a šátek Razielův.
Štůsek scénářů, poznámek, náčrtků, rozpisů pro kameru, rozpisů pro herce a tak.
Štůsek scénářů, poznámek, náčrtků, rozpisů pro kameru, rozpisů pro herce a tak.

Na projektu se podílely tyto osoby a entity:

Lea: se mnou tvrdě spolupracovala na vzniku scénáře, příběhu i výstavbě charakterů hlavních hrdinů Kaina a Raziela. Strávily jsme večery po různých lavičkách a vymýšlely hovadinky do příběhu. Když jsme ale byli někde doma a bylo nás tam víc, nějak to potom vázlo. Na tvorbu scénáře je potřeba čerstvý vzduch a pro věc zapálené lidi. Dále se podílela na výrobě figurky Elder Goda (malá zelená chobotnice s modrým okem), na výrobě Razielova kostýmu a na pátrání po barvách na obličej. U toho jsme také strávily nějaký čas. Sama pak hrála Raziela.

Obvyklá hláška: To hraničí!

Mniška: se občas nachomýtla u pomoci se scénářem, dějem a v závěru věcí i sehnala našeho jediného kaskadéra Pepu, který měl dostatek odvahy. Zainteresovala Greika, který pak hrál Kaina, abych se s tím nemusela crcat já a mohla vklidu režírovat a starat se o všechno. Napadají mě slova jako obětavost, srandista, a také občas zdržovač s kupou stížností v rukávu :). Její rolí byl jeden z pařmenů, který se střetne s Kainem a Razielem po té, co dojde k chybě v matrixu a oni se vynoří v našem světě, plném totálních troubů. Další její role bylo občasné režírování a různí nepřátelé. Pokud vím, tak se jako jediná literárně realizovala na těch internetech na stránce s názvem Temple for Heaven. Její články byly vždycky čtivé a zajímavé. Většina bloggerů, co si udržují úroveň z netu časem zmizí, což je z čtenářského hlediska škoda, ale někdy je v životě toho času už jenom málo (dvojitá škoda?). Proč to sem píšu? Byly doby, kdy mi psali různí čtenáři, že by tu chtěli mít alespoň komentáře, nebo nějaký kontakt na ostatní členy štábu, tehdy to ale nebylo možné.

A dostali jsme se do jiného světa. Tenhle konkrétně je plný fantasy, temné a tklivé romantiky s příchutí krve, jež stéká po čepeli nepřítelova černého meče. Mniška bývá často ve svém světě.

Obvyklá hláška: Já vám pomůžu.

lok2005-05

Nastiri: získala roli toho chytřejšího pařmena, který nakonec musí vzít kočírování útoku na Kaina a Raziela do vlastních rukou, protože Moebius je, zdá se, úplně mimo, ten má ale svůj vlastní velkolepý plán, do kterého se bude snažit zatáhnout další postavy, aby uzmul mocný artefakt od Kaina. Jako hosteska musela Kainovi připomenout jednu z památných vět, když do sebe vyklopil jednoho protřepaného Raziela (panák modrého poweraidu) a totálně zapomněl na větu: „možná by ti hejno velbloudů spravilo chuť“, nakonec tam řekl „sobů“. Na hlody máme patent.

Obvyklá hláška: Já chcííí pizzu!

Wenira: si zahrála moudrého stařešinu, nebo taky time streamera Moebia, který svou pravou identitu dost neuměle skrývá (viz čmadlik na jeho čele). Nedělá si s ničím starosti a tak netuší, že když mu volá zmlácený pařmen, že tou dobou k němu míří Raziel s Kainem, aby z něho vyklepali, jak se mají dostat zpět do Nosgothu. Vzpomínám si, že scéna, kde pije čaj a pařmen Moebiovi zrovna volá, byla točena mnohokráte, a tak byl Moebius oním čajem již řádně prochcaný. Vypadalo to celé dost komicky.

Greik: ztvárnil postavu Kaina. Ve scéně, kdy vyslíchá pařmena měl původně vystupovat jako mafián a celé to mělo být laděno do Kmotra, ale protože se nenašel žádný mafiánský klobouk, vystupoval jako drsný maharadža s hadrem na hlavě, což možná mělo efekt, ale mafián by byl ve výslechové scéně mnohem, mnohem lepší. Občas ovládal kameru, světla, fotografoval a taky nosil jídlo a přispěl nějakými nápady a souboji. Při boji v lese, kam jsme se těžce táhli pěkných pár kilometrů, nezapomněl stále připomínat, kam až mu naše umělá krev natekla a taky místo, aby si přehodil deku, pořád klepal kosu a stěžoval si na hroznou zimu. Býval při natáčení dobrým bavičem i sklerotickým hercem, jako každý míval brutální výpadky textu (ty tři slova v celé scéně) a nikdy se nezapomněl podělit o zásoby jídla.

Obvyklá hláška: To se dá zařídit.

Trinity (tyranský rejžisér): vymyslela jsem si nový projekt a s tím ruku v ruce přišla spousta starostí. Od výroby kostýmů, rekvizit až po shánění materiálů, tvorbu a výstavbu scénáře, psaní děje, přípravu efektů, zvuků, grafiky, režii, stříhání a natáčení, stativ, starosti o kameru, média, to všechno vedlo k tomu, že jedna věc nemohla být dotažena do dokonalosti, ale co se dalo dělat, hlavně že byla občas i sranda, která mi občas chybí. Bavilo mě pozorovat jak něco fascinujícího a šíleného vzniká.

Část akčního štábu. Jsem za kamerou a Páťa je pryč.
Část akčního štábu. Jsem za kamerou a Páťa je pryč.

Náš projekt podpořili:

Šermíř Tonda z Lepusu: vypadlo z něj ono slovo Legrace, když jsme tehdá na Osmičce probírali základy šermu s dřevěnými meči.

Indy: zapůjčila interiéry a šicí stroj. Dnes je již natáčecí místo v rukou nového majitele, ale můžete tam třeba položit svíčku.

Annae: se stala neutuchajícím zásobovačem materiálů na kostýmy. Černý plášť s kapucí, vousy i moebiův hábit vytvořila právě Annae, toho času pro larp Eodix, černý plášť pak na objednávku pro mě. Parádní materiál jsem sehnala v Litoměřicích kousek od autobusového nádraží.

Ergeran: zapůjčil osvětlovací techniku, na kterou pak všichni zapomněli a vrátili až po roce.

Hlüna: zapůjčil zbraně ze skladových zásob. Bohužel však postupem doby zemřely na zlomeniny.

Al1as: souhlasil s namluvením prologu a také se toho zhostil s vervou, i když musel být u toho mikrofonu sám, jinak prý nic neřekne, v tu dobu byl u Žíži na návštěvě:

Tygr: který si nechtěl nechat nic ujít a tak nám rovnou namluvil Elder Goda, na kterého se během natáčení bohužel nedostalo, ale ve scénáři má předepsány docela vtipné party.

Pepa kaskadér: byl jediným odvážlivcem, který byl schopen dodržet slib, že tedy na trénink i na natáčení přijde a na nic se nevymlouval. Ostatní zbaběle odřekli účast, což je velká škoda.

Idler: tak úplně to nesouvisí, ale přinesl mi první knihu o HTML a CSS a zprovoznil první webís na webparku. A bez toho by mnoho nebylo. Idler už nás opustil a to v roce 2012.

Poděkování na závěr:

Patří všem zúčastněným, bez jejich akční pomoci, elánu a entuziazmu by projekt ani nezačal žít.