Srpnový mini podzim

Odteleportovala jsem se z civilizace. Po stezce mezi poli a loukami jsem došla ke stromořadu, kde jsme kdysi natáčeli parodie na Painkillera, minula jsem malý zahradní domeček s dobovými nápisy, vyschlou studánku a na křižovatce jsem se vydala doprava, okolo kamenné ruiny, krmítka a dalšího natáčecího placu do lesů.

Všude leží vrstva suchého listí, narezlá hnědá kontrastuje se zelenými korunami stromů. Všechny svahy okolo Lovoše jsou protknuté nepřeberným množstvím zídek z navršených kamenů, jejichž historie sahá daleko do minulosti. Některé zídky jsou porostlé mechem a vytváří tak zelené hranice v podzimně zbarvené záplavě.

Za celou dobu jsem potkala pouze jednu srnku, která kempovala pod menší skalkou a jeden zrezivělý kbelík, kterému chybělo dno. Dnes bylo zase pro změnu horko, na nebi ani smítko mraků, hmyzáci se rojili v hojném počtu. Pofotila jsem si skalky, zídky i les samotný a cestou necestou, místy spíše necestou, jsem se velkým obloukem navrátila na turistickou trasu.

Slunce stále vrhalo ostré stíny přes cestu, když jsem se nablížila zpátky k civilizaci, ve foťáku pár obrázků z lesa.

Les na konci sprna 2018