SOMA

Po dně Atlantiku ve hře SOMA od Frictional Games se procházím již podruhé. Chladné zdi podmořské základny Pathos II. jsou už 16 hodin mým domovem. První gameplay proběhl na stařičkém notebooku, který už se, stejně jako jednotlivé stanice, rozpadá, ale frčí dál. Podruhé už to zrno obrazu bylo mnohem lepší a neutěšenost oceánského dna na mě šplíchla tíživou atmosféru, z níž se sem tam vrátila ozvěna mých vlastních existenciálních otázek.

Ale vezmu to hezky popořádku. Ocitla jsem se v kůži Simona Jarretta, prodejce komiksů, který se toho času zotavoval z autonehody a z poškození mozku. Jako správný hráč jsem během prvních krůčků přebrala celý jeho kanadský byt, přerovnala všechen bordel a vytahala nejeden šuplík. Následovala nutná návštěva u aspirujícího lékaře, kde měl proběhnout scan Simonova mozku, na tomto prototypu se pak bude testovat následná léčba. Něco se však stane a Simon se náhle ocitá daleko od slunečného Toronta, své práce i svých přátel. Probouzí se v zšeřelé místnosti bez oken. Vše nasvědčuje tomu, že je na jakési základně hluboko pod hladinou oceánu.

Nevinný scan mozku.
Nevinný scan mozku.

Nevěřícně slézá z křesla a rozhlíží se kolem. Nic mu nedává smysl. To, co nachází v chladných koridorech geotermální elektrárny Upsilon komplexu Pathos II. jsou rozházené střípky poznámek, fotografií, jemu neznámé technologie a jakási hmota, která prostupuje každou píď a za pomoci WAU (AI) vdechuje život rozličným strojům. Jistě si dokážete představit tu hrůzu, když jednu chvíli sedíte u doktora a druhou jste někde v pořádné bryndě. Spoiler Alert: o sto let později, po dopadu komety Telos do Pacifiku na naší drahé zemi, jejíž povrch je touto dobou již neobyvatelný a vše, co jste znali, neexistuje.

Celá situace se bude postupně vybarvovat. Vyplatí se prozkoumat každou místnost, každý tablet, skříňku i poházené fotografie. Pokud vás baví pátrat po odpovědích, tak tady si užijete. Simon také zjistí, že má možnost číst z různých data bufferů a dalších pozůstatků hlasové záznamy, které poodhalí detaily příběhu. Na celou věc naštěstí nebude tak úplně sám, jak by se mohlo zpočátku zdát. V prvé řadě jej bude provázet vzdálený hlas Catherine, která mu tu a tam poradí, sem tam něco objasní, ale moc toho neřekne. Až později, kdy se Simon bude rozhodovat, co vlastně dál a kterak se z této situace vybabrat. Catherine se nachází v Lambda Station a tím je určen první větší cíl.

Po základně se válí spousta fotek a dokumentů.
Po základně se válí spousta fotek a dokumentů.

K dispozici bude mít speciální nástroj, který najde hned jak se probudí a to Omnitool „otevírač dveří“, jak si jej familiárně nazve. Čas od času jej bude potřeba upgradovat, aby zpřístupnil i ty nejtajnější kouty komplexu. Catherine bude stále s ním a dost často spolu budou filozofovat. Nic však není jak se zdá. Pokud jste SOMA již hráli, tak víte všechno. Já se budu snažit vyhnout se zbytečnému prozrazování, ale to, co jsem se postupem hrou dozvěděla jak o Simonovi tak o Catherine, bylo dost zajímavé a táhlo mě to dál.

Ale není postapokalyptické strašidelné hry bez monster. Jsou specifická. Některá jsou přisleplá a některá zase Simon nesmí ani koutkem oka zahlédnout. Kreatury jsou výsledkem aktivit WAU a použití structure gelu na robotech, jehož vlastnosti vyústí v tvorbu oblud, z nichž některé vám neublíží a některé zase ano. Ty první si s vámi trochu pokecají, když na ně kliknete.

Klidné pasáže se střídají s celkem stresujícími událostmi, stačí šlápnout na bludný script a odněkud sem přileze, přislintá a přichrochtá monstrum. Některá po chvíli mizí kamsi, jiná bloumají koridory a hledají, koho by zlikvidovala. Jestliže se Simon s nimi srazí, nemusí zemřít hned, ale dostane pořádnou pecku. Své šrámy si může vyléčit tím, že se dotkne jakéhosi zářícího kokonu, což je vlastně výtvor WAU, protože ta prostupuje úplně všechno.

Kouknu se za roh, jestli tam něco..
Kouknu se za roh, jestli tam něco..

Na svou obranu se Simon může akorát tak schovat nebo utéct, je-li kam. Přítomnost nehumanoida odhalí drobně až extrémně trhavý rozpad obrazu. S tím, že si monstrum otevře dveře nebo vyjde po schodech je třeba počítat. Také není zdravé svítit jim do toho, kde byste normálně čekali třeba obličej, ale září na vás jen sada LEDek, obalených structure gelem. Ale to možná trochu kecám, moc jsem si ty příšerky neprohlížela, pokud mě zrovna nelapily, což se mi stávalo celkem pravidelně. Simon se může vyklánět zpoza rohů, což mu mnohokrát zachrání krk, určitě tuto možnost využívejte a moc u toho nedupejte. Stejně tak si musíte dávat pozor na všechny věci a harampádí kolem. A bezhlavě odhazovat dekly od elektroskříní v dál také není moudré. Dopadají se strašlivým kovovým rachotem a to přiláká emzáky ze všech koutů základny. Při druhém procházení už se mi dařilo o něco lépe. Například Theta nabízí množství testovacích subjektů a prověří vaše stealth schopnosti.

Ztemnělé koridory, ztichlé laboratoře, ozářené jen kontrolkami přístrojů, občas přeruší procházka po širém dně oceánu za přetlakovými komorami každé ze základen. Prostředí se mi líbí. Kolem útesů se prohánějí hejna ryb, na všem rostou koráli, všechny struktury se po desítkách let bez údržby pěkně rozpadají. Sem tam narazíte na potápěčský skafandr i s obsahem, k němuž se váže kousek příběhu v podobě data bufferu. Vše je opředeno a propleteno organickými tvary structure gelu prorostlého technologií a výsledky těchto cyberpunkových mutací mě nejednou docela vyděsily. Přiložím spoustu obrázků, takže pokud chcete a nebude vám vadit, že se tam toho hodně dozvíte, můžete se vyděsit též.

Doplacatila jsem se na stanici Delta.
Doplacatila jsem se na stanici Delta.

Simon se podívá i do větších hlubin, pokusí se svým způsobem zachránit zbytky lidstva a přitom si stále bude klást existenciální otázky, ptát se sám sebe, jestli je to ještě on. Napříč hrou se mu naskytne spousta možností něco udělat jinak. Budete mít možnost něco vymazat nebo odpojit, případně to neudělat. Nabízí se tu morální dilemata, která však vyvolají otazníky pouze ve vás. Nejednou jsem si googlila, jak tu či onu situaci vyřešili ostatní a co všechno to o člověku vypovídá. A nebo vám to může být fuk a proběhnete hrou bez jediného zamyšlení, každému emzákovi se vysmějete do xichtu a nakonec ještě zachráníte (?) ty nebohé tvorečky, běhající na dvou nožkách, kterým v každé hře hrozí vyhynutí (jen jestli si to přecijen nezaslouží).

Zvuky jsou skvělé. Vždycky, když se blíží nějaký nepřítel, mrazí mě v zádech, úplně přesně ho vidím, jak si to štráduje okolo záchodků přímo ke mně, aby mi poklepal na rameno svou emzáckou chapadlovitou paží a já jako napotvoru musím zakopnout o nějaký bordel na podlaze, což se krásně rozléhá po místnosti a nese se dodaleka. Prostředí podmořského světa, kde už to moc nežije, mě také nadchlo a úplně slyším odkapávat ze stropu ledovou vodu s kovovým cinknutím s každou kapkou (odešla utáhnout kohoutek), vidím chladné světlo zářivek, problikávající pootevřenými protitlakovými dveřmi a kreslící na zdech ostré stíny bez života, ošuntělé upocené technologické zázemí rozsáhlého komplexu, které by mohlo vzdáleně připomínat Nostromo (jsem holt fanynka, ale snažím se nehledat podobnosti a srovnání, ale jsou tam, pokud znáte reálie).

Trochu se mi škube obraz. Jistě vidíte proč.
Trochu se mi škube obraz. Jistě vidíte proč.

Trochu mi vadila chromatická aberace pod vodou a značné rozostření a rozmazy, čemuž se ráda vyhnu i RL, a proto si brýle pokud možno nesundavám. Tady jsem vypla aberaci, ale někdo to třeba uvítá pro posílení zážitku při pochůzkách planktonem zakalenou vodou. V nižších polohách pak nutně musí působit obrovské tlaky, silné proudy, a tak je trocha rozmazu na místě. Ve hrách si dost všímám detailů a osvětlení, prostředí, které vyvolává určité nálady. SOMA běží na HPL Enginu 3, vlastní výtvor studia Frictional Games. První verze Lovecraftiánského enginu poháněla Penumbru a druhá pak Amnesii. Osobně si myslím, je to můj subjektivní názor, že SOMA se povedla. Příběh i prostředí jsou krásné sci-fi. Neutěšenost a chladná nicota oceánu je jako neutěšenost a prázdnota ve vesmíru, ale když se na oboje podíváte blíže, uvidíte hvězdy nebo korálové útesy. Stejně tak, když se blíže podíváte na SOMA, odhalíte zajímavý příběh, který začíná jedním velkým otazníkem. WAU doporučuje, jinak budete asimilováni (bez mezery).

Nejraději bych sem naházela všechny snímky i se všemi detaily, ale nejlepší je projít si to sám a nasosat atmosféru. Prohlížejte na vlastní nebezpečí.

Screenshoty ze hry SOMA