Solvayovy lomy 2011

V neděli pátého června (2011) jsme navštívili další zajímavé zákoutí, a to Solvayovy lomy u obce Bubovice, kam se můžete dostat například busem ze Zličína. Cesta trvá přibližně půl hodiny a vřele doporučuji naplánovat výpravu na víkend, kdy vás provedou malým muzeem, svezou vás vláčkem a zatáhnou do důlní šachty, kde se chladí pivo při teplotě pouhých sedm stupňů.

Solvayovy lomy jsou asi kilometr za obcí a je dobré s tím počítat. Cesta se vine v polích a během dne je stíněna stromy. Zmiňuji to z toho důvodu, že ten den bylo krutopřísné horko a slunce dost pražilo. Je tedy dobré vzít si výletnické ohadry a nehledět na květáky. V lese najdete i pumpu s lavičkou, pokud byste potřebovali regenerační checkpoint.

V lomu je i stánek s občerstvením – respektive kromě vstupenek, pohledů a orazítkování cestovatelského deníčku nabízí i pivo, limču, oplatky a podobně. Momentálně se soustřeďují na dostavbu kolejnic, aby jízda byla opravdu okružní a nemuselo se neustále přepřahat.

Kodrcání vláčkem doporučuji všem romantikům. Nakonec vás zavezou ke vstupu do štoly. A to zas doporučuji všem pařanům Penumbry a až budete uvnitř, nemyslete na ty zlé psíky. Prohlédnete si propadlinu, strop, přístroje, mašinky a vagónky. Omrknete plíseň Amátu, která tvoří takové hezké bílé polštářky a prozkoumáte zával. Pokud nezakopnete o kolejnice nebo neuklouznete po blátě, vyvedou vás ven a tím prohlídka s průvodcem končí. Gnómy jsme bohužel nezahlédli, ale předpokládám, že leželi sťatí za vagónem s basami.

Protože se zde nachází jistý gong, byla nám převyprávěna legenda o bludné duši zavražděného a ve stropě tajně pohřbeného vojáka wehrmachtu, Hanse Hagena, který se na konci druhé světové války ukrýval ve štolách poblíž lomu Malá Amerika a pokud byste chtěli sejít ze světa krutou smrtí – ztratit hlavu nebo jinou čouhající součástku, můžete si třikrát praštit do gongu a zavolat onoho vojáka jménem. Z naší malé výletnické skupinky nikdo do gongu nemlátil a všichni odešli spokojení, vykoukaní a vcelku.

Letní Solvaye