Šnečstvo

Šnečstvo stále roste, pomalu ale jistě. Všech šest kousků se má čile k světu i k jídlu. Přes den jsou zahrabaní, nebo se shlukují pod víkem bedny. Večer ožívají a jdou se nacpat. Občas srandovně vykukují ven, rozhlížejí se, kam by vyrazili, plaví se v rybníce nebo krouhají sépiovou kost.

Při posledním čištění jsem jim vyndala květináč. Povyrostli a tak by si tam mohli navzájem pomačkat ulity. Nehledě na to, že se odtamtud obtížně dolovali. Nezbývalo, než je probudit sprškou z rozprašovače a počkat, až vylezou. Vždycky jednoho po druhém vezmu do umyvadla a pustím jim tenký pramínek vody. Libují si v něm, natahují se k proudu vody a sprchují se. Z toho tedy zatím snímky nemám, ale třeba se mi to jednou podaří. Je tu všude docela nefotogenické šero.

Přes větrací otvory v boku a víku bedny jsem přilepila zbytky šátku, aby dovnitř nelezly mušky. Jakmile tam jedna vleze, je zaděláno na problém. Rychle se množí. V tom případě je třeba vše biologické vyhodit a misku s bednou důkladně omýt, jakékoliv poletující potvory odlovit. Zdá se, že šátek přes větračky dost pomůže a okolo víka mají problém prolézt. Pokud si v okolí šneků pěstujete kytičky, vhodné je do květináče na hlínu nasypat jemný křemičitý písek, aby se brebery neměly kde zabydlet. To jsou takové mé poznatky z poslední doby, které si sem zaznamenám.

Jako podestýlku stále používám drcený lignocel, který nabobtná a jedna briketa mi stačí na pořádnou vrstvu, pokrývající celé dno bedny. Šneci se zahrabávají a tak je vhodné jim to umožnit. Rybníček s vodou možná není nutné mít pořád v ubikaci, občas lezou i pod něj, a tak se na to hodí lehká plastová miska, která se jinak dává pod květináč. Mívají i hovězí nápady, že jeden vyleze na ulitu druhého a nechá se vozit. Protože šneci absorbují vápník celou nohou, může tohle taxikaření šnečkům uškodit, ale zkuste jim to vysvětlit :D. Prozatím mají k dispozici sépiové kosti, ale možná se někdy dostanu k drcenému vápenci, určitě bych jim ten prášek namíchala do podestýlky, na které si také pochutnávají a prý to trochu odradí i nechtěné nájemníky.

Mezi fotky přidám i pár těch švábích. Edgaři také potěšeně rostou. Jen jeden z těch menších už není. Takže mi zbyli čtyři. Čištění ubikace švábů je ještě větší sranda, než u šneků. Brouci se většinou někde přichytí, zaseknou se, zasyčí a nehnou se z místa. Ideální je, když sedí na kůře, nebo přelezou na něco, co se dá přenést. Na ruce vydrží také, ale manipulaci moc rádi nemají, vždycky to hojně okomentují syčením. Je potřeba spousta času a trpělivosti, a tak mi vyhovuje, že čištění probíhá jen jednou za dlouho, podle stavu interiéru.

Nejradši mají umělou kytku a hromadu kůry, kam se s oblibou presují. Do květináče dostávají zeleninu a do víček krmení pro ryby a medové kroužky. Zbaští toho docela dost. Občas drží dietu, když se blíží svlékací období. Jinak jen sedí, tykají tykadly a prostě jsou. Žádný hysterický horor se nekoná :)).

Šnečstvo