V pustině okresu Nové Zámky nedaleko obce Veľké Lovce se krčí časem notně ohlodané zdi kláštera Mariánská Čeľaď, které stále lákají nesčetné dobrodruhy k návštěvě. Historie osady, ve které byl klášter postaven sahá do počátku 13. století. Samotný klášter s dvouvěžovým kostelem pak vznikl v 16. století a usídlil se v něm řád Pavlínů.
Do 18. století se v katakombách dokonce pohřbívalo, ale ty jsou už minulostí. Neprostupně zasypané, vyčkávající na nějaké zachránce. Prozkoumali jsme ústí jedné prudce se svažující chodby, která končila nepořádkem. Jsou z ní vytrhané schody, a tak dolů do tmy vede jen hrbolatý bahnitý sešup.
Červené cihly v nízkých chodbách v přízemí kontrastují se zelenými stropy ve vyšších patrech, kam jsme se vysápali po zbytcích dřevěných schodů, na které můžete tu a tam ještě narazit. Na mnohých místech na nás vykukoval holý strop chodby pod námi, protože podlaha vzala za své.
Jinde nešlo přehlédnout zbytky malby, obložení oken či jiné architektonické prvky. Ohromné dřevěné překlady v kuchyni. Avšak v dalších místnostech už ležely jen hromady suti a stropů z horních pater. Vyšplhali jsme až do podkroví, nebo do toho, co podkroví mohlo být. Ze střechy totiž zbyly jen osamělé hromádky rozbitých tašek. Rozhlédli jsme se po kraji i po zdech protějšího křídla.
Nahoře jsme si museli dávat ještě větší pozor, protože všude zely díry ve stropech, kolikrát docela neviditelné, ústí komínů se černala v trávě, kde možná kdysi bývala normální podlaha. Co neodnesl čas, to ukradl člověk a co nemohl ukrást, to zasypal odpadky. Je vidět, že se o místo vůbec nikdo nestará a že si z toho místní i přespolní dělají skládku. Čím to, že to tak vždycky dopadne? Z okolních vesnic na nás dýchl závan chudoby a nezájmu.
Je vidět, že klášter chátrá už desetiletí, přesto stále vzdoruje. Na zbytku kostelní zdi visí větrem ošlehaný dřevěný kříž a v dlouhých chodbách se mezi stíny prohání duchové minulosti. Dokud bude stát i posledních pár cihel, svého dobrodruha si lidmi zavrhnuté místo najde i v příštích několika letech. Nelze říct, kolik těch let klášteru zbývá, protože je ve velmi špatném stavu a každý krok může být vstupenkou do pekla.
Padají tu cihly, stropy i celé zdi, ale genius loci je silný. Zanechte zde jen stopy v prachu a odneste jen fotografie.
Trosky kláštera – stav 2016
