Slunečný den v zaniklé vesnici

Dnes bylo prostě nádherně. Slunce se odráželo na vodních hladinách tůněk a mokřadů, motýli poletovali nad pastvinami a i když ráno byly krásné tři stupně pod nulou, teplota se během dne vyšplhala téměř ke dvacítce. Jarní květena nesměle vystrkuje lístky, po březích potůčků pobíhají myši a v houštinách poskakují zajíci. V nádrži jsem dokonce potkala plovatku bahenní, nemýlím-li se. Někteří jedinci se plavili nohou vzhůru, jiní ještě podřimovali na větvičkách a na řasách. A hlavně, nikdo se tu nemotal. Byl klid, ticho, jen ta příroda.. a zbytky vísky, již mnohokráte prošmajdané.

Ještě jsme navštívili další dvě místa, kde už panovalo šero a mraky. Za to jsme však potkali rozmanitou zvířenu, od netopýrů po veverky. Sklepů a chlévů, vytesaných do pískovce, mám zase požehnaně. Ve většině z nich už jsme byli na návštěvě.

Sluncem zalitá víska