Skladiště barev

Po večerech se dá páchat spousta věcí. Ale někdy mám chuť bezcílně matlat štětcem po papíře. Stačí mi k tomu úplně obyčejné vodovky, archivní štětce a klasický papír ze skicáku za pár korun. Na náhlé kreativní popudy, přicházející párkrát za rok mi to stačí.

Kdysi dávno jsem si kreslila tužkami, které mi zrovna přišly pod ruku, možná mě zase někdy chytne slina. S barvičkami je to ale něco jiného. Štětec jsem v ruce nedržela, ani nepamatuji, a tak jen koukám, jak čarují ostatní. Je to ale introvertní zábava na pohodu, když zrovna není co stříhat či fotit..

I když. Pár obarvených vod si sem ještě přidám. Zátiší s papíry a barvičkami též. Jen tak, protože můžu.

A kromě barviček jsem sáhla i po uhlu. Vzala jsem si uhlíky na dubnový výlet na terasu a než mě vyhnaly temné rotující mraky, létající větve a déšť, nakreslila jsem strom, dokončovat jej pravděpodobně nebudu. Mraky mě tak uchvátily, že jsem si je krapet ofiltrovala.

Spletenec kořenů vznikl na základě květnových návštěv hustolesů. Je trochu placatý a flekatý, ono když to nakonec uschne, tak zmizí pár detailů, ale co. Sice si nematlám tak často, jak by mé druhé – mnohem akčnější já – chtělo, ale i tak se snažím se k tomu občas dostat. Na chvíli to umenšuje temné vortexy v hlavě.

Čmadliky