Silvestr 2020

Sice jsme původně plánovali větší rebelii, ale protože jsme se unavili na reenactment eventu divočáků ve křoví (čti šli jsme na urbex), rozhodli jsme se nakonec (únava rozhodla), že si ještě na závěr roku opečeme buřty u ohně na zahradě a pak budeme pomalu tuhnout u kamen.

Protože Indy má k dispozici všechny tyto vymoženosti, nebylo nad čím dumat. Ohňostroj se v jezerních končinách koná až v půl jedné ráno, nevěřili jsme příliš, že vstaneme a vylezeme na hráz.

Opékání buřtů v zimě a někdy i ve sněhu je naše libůstka. Tak se to vždycky nějak sejde, že už je pořádná kosa a asi je na nás i zajímavý pohled, ale co. Nebudeme se upejpat a směle do toho. U ohně jsme nakonec byli až do úplné tmy, kdy jsme se sbalili a šli se dívat na Někdo to rád horké.

Nakonec jsme se probrali i z kómatu (zase si z těch Predátorů pamatuju jen začátek) a vyrazili jsme se podívat na onu výbušnou slávu. Bylo docela teplo (hádám tak nula), od jezera nefičel žádný ledový vichr, hasiči v loděnici odpálili ohníčky. I když rachejtle létaly i z pláží okolo, oslavy mi zde přišly docela umírněné, možná se mi to jen zdálo. Bývaly doby, kdy jsme prostě všichni seděli u MMO SWTOR, kde jsme si vzájemně mezinárodně popřáli a to nám stačilo :D. A vůbec mi to nevadilo.

Takže, cvakla jsem zemdlelou rukou nějaké barevné ohníčky a zrnící video do archivu, že jsme tam byli. Teď už dokonce víme, odkud se odpaluje (dobré ráno). Ještě jsem se pozastavila u stromečku, taktéž do archivu, že jsme tam byli, no a pak už jsme se trousili zpátky pod střechu k vyhasínajícím kamnům.

Video

Foto