Ruiny opuštěného statku

Z opuštěného a rozpadlého statku lze sejít roklí do vesnice nebo jít přes pole až k silnici. Onoho lednového dne foukal ledový vítr, z dálky přes kopečky přinášel tmavou hradbu mraků, z nichž lilo a krajina postupně mizela v šedi. Na vyvýšenině stojí zbytek obvodové zdi s několika okny, v nichž lze ještě najít zbytky kování. V hromadách cihel a pod vrstvou roští zeje částečně zasypaný sešup do sklepení o několika místnostech.

Vytáhla jsem baterku a vlezla dovnitř. Sklepení je rozsáhlé, bytelné a škoda ho. Už zde sídlí pouze pavouci, kteří tu snad mají i klid na hlídání svých kokonů. Dále zde lze objevit vodárnu i s nápisem na zadní stěně, další sklep, vytesaný do pískovce a u přístupové cesty v zadních traktech je další sklípek. Statek oplýval vlastním rybníkem, tak jak se to tenkrát dělávalo. Každý dům nebo větší dvůr měl k dispozici nádrže na vodu, systémy rybníčků, různé další jímky a studny.

Od sadu se dalo jít na kopec, na jehož vrcholu stojí pískovcová skála, hojně proželezněná a železo vytvořilo zajímavé trubicovité útvary. Tyto skály s laminami jsou jako z jiného světa, přišly mi nevšední, protože u nás je k nalezení spíše sloupovitý čedič a hromady znělce. Naproti na kopci u křižovatky s hlavní přístupovou cestou je malý lom, kde se těžil pískovec na blízké stavby. Kopec je protkaný vytěženými jámami, výklenky a působí dojmem místa z nějakého fantasy světa. Moc jsem se na něm nezdržela, déšť nabýval na síle stejně jako vítr.

Video

Foto