Rozpadlé vojenské městečko

Jenom na skok jsme se pozastavili u rozpadajícího se vojenského městečka, jenž mělo tu smůlu, že ho po odchodu vojsk nikdo nepotřeboval a dnes je z něj již jen hromada suti, skládka a sem tam nějaká budova.

V temných a plísní prolezlých „lázních“ odkapávala voda ze stropů a bubnovala do všeho, co zrovna leželo uvnitř. Dunivé zvuky se rozléhaly ztemnělými chodbami a skladišti. Postupovali jsme do útrob a dolů až k bazénkům, pod botama nám křupala suť a plastové lahve.

Ubezpečili jsme se, že si larpaři nikoho dole nezapomněli a po pár cvacích ze stativu jsme se odplížili k bytovkám, na nichž si zub času a buldozeru náramně pochutnal. V jednom zapadlém koutě jsem objevila docela zajímavou a už lehce zašlou malůvku Manďáka, což mi prozářilo ztemnělé odpoledne posledního dne roku.

A zatímco se asi většina obyvatel oddávala výbušným radovánkám a pijatykám ku příležitosti změny v kalendáři, my jsme se brodili křovím a sutí za dobrodružstvím, které se nakonec naštěstí nekonalo, tím chci říct, že nás nikdo nepronásledoval. Pro jistotu jsme si trochu potrénovali naši Surikata Stance.

Video

Foto