Braniborská jeskyně je místo pod skalním převisem v lesích nedaleko Starých Splavů. Lze se sem dostat roklí Dlouhým dolem, romantickým lesem, plným zvířat a zpěvu ptactva.
Jestliže byste z vlaku vystoupili ve Starých Splavech, můžete vyrazit po zelené turistické značce, kterou vřele doporučuji, nebo po červené, která je v těchto časech zdevastovaná, vykácená a zhusta se tam robí. Na samotném konci za nenápadnou zatáčkou nalézáme pár netknutých míst.
Zelená turistická trasa nás provedla vonícím lesem, romantickými zákrutami ve skalách a pokud bychom chtěli, mohli jsme se vypravit dál směrem k řopíkům. To mám v plánu někdy zrealizovat, protože mě zajímá všechno, co se dá v lesích najít. Staré opevnění je takový milý bonus.
V braniborské jeskyni se prý kdysi dávno schovávali lidé před pruskou armádou a na počest toho data byl do stěny vyryt nápis. Dnes se zde scházejí dobrodruzi z daleka a kempují tu. I my jsme jeskyni nalezli v obležení, tedy nedalo se nic dělat, fotografie vznikly tak jako tak.
Chtěli jsme se vrátit po červené trase zpátky, chvíli jsme se sápali po skalách vzhůru. Stezička se napojila na širokou lesní cestu, vedoucí okolo Holého vrchu (428 m). I řekli jsme si, že nebudeme másla a podíváme se, jestli někam dohlédneme. Na Holém vrchu je místo, z něhož lze spatřit lesknoucí se hladinu Máchova jezera, vrch Šroubený s vyhlídkovou Havraní skálou a v dáli svítí Ještěd.
Když jsme se pokochali, vypravili jsme se na cestu zpět. Kromě pár fotogenických míst nabízela běh přes překážky a již zmíněné staveniště, z něhož lze obdivovat pár skalních stěn, ale duch lesa a pocit pěkné rokle odsud vyprchal. Pěší výlet je dlouhý přibližně 7 km. Cesta je místy trochu složitá a červená trasa plná vyvrácených stromů. Skákání přes rušnou silnici také není moc příjemné, ale co se dá dělat, když chceme uprchnou z civilizace.
Rozhodla jsem se, že se na místo vrátím ještě další dny, takže přibylo pár obrázků na památku. I u jeskyně se rachotí s motorovkami a nebo už jsem vážně prokletá, což je dost pravděpodobné. Běžte tam raději o víkendu. Rozhodla jsem se však, že si nenechám rozhodit sandál a pojmu svou procházku lážo plážo stylem, který mám ráda. V roklích se zvedal ranní opar a slunce vrhalo paprsky skrze koruny stromů.
Proplížila jsem se okolo pracovně vytížené mýtiny, po té nastala chvíle klidu, než jsem se dohrabala k braniborské jeskyni, vonící po táboráku a pečených buřtech. Zde jsem si důkladně prohlédla skaliska i lišejníky na nich a pokračovala jsem po zelené trase dolů do temné rokle. Měla jsem v plánu napojit se na žlutou trasu o kilometr a půl dále.
Prošla jsem Černou roklí, kterážto vynikala fotogenickým mechem, stromisky a romantickými skalami. U Uhlířova dolu jsem se napojila na žlutou trasu a pokračovala jsem teď už po lesní silničce směrem k civilizaci. I zde bylo na co koukat, mechy se zelenaly a hustoles šuměl jemným vánkem. Nepotkala jsem ani živáčka ani zvuk motorových pil, takže za mě palec hore. Celou cestu nazpátek svítilo slunce, minula jsem decentní množství jarních květin a rozkvetlých stromů.
Trasa po zelené a po té po žluté s místem výsadku na zastávce ve Starých Splavech má délku přibližně 8,5 km. Ale nepíšu tu turistického průvodce, pokud by někdo toužil po detailech jistě si vygooglí potřebné informace. Turistické mapy.cz v mobilu také nejsou vůbec k zahození, třeba pro lidi s orientačním nesmyslem a sněžnou slepotou (ano, zde hovoří vlastní zkušenost).
Mám ještě nějaká videa, ale ty zpracuji, až budu na svém chachostroji a uvidím, cožeto vlastně páchám. Enjoy teh opráski.
Video z cest
Foto
