Říjnový výšlap na kopec

Ještě jsem to stihla. Poslední říjnový den. Vyrazila jsem na klasickou procházku na kopec a zpátky s občasnými zastávkami kvůli focení. Po vichřici zbyly v lese nesmazatelné stopy v podobě polámaných stromů, cesta byla už normálně průjezdná, já jsem se však vypravila bahnitou kamzičí stezkou.

Podzimní listí většinou pokrývalo pouze cestu, na návětrných svazích jsou stromy úplně holé. Přes vrcholky kopců létala jedna duchna za druhou a nahoře na samotném vrcholu byla zima, že jsem byla ráda za tu čelenku a rukavičky, které jsem si nacpala k foťáku. Už to chce huňatější mikinu. Cestou zpátky jsem jen žrala esíčka a sporadicky cvakala na obvyklých místech, než jsem se navrátila do kotliny, na nebi zazářily červánky a pak padla tma tmoucí.

Procházka po kopci

Líbilo se? Chcete více článků s obrázky? Zvažte přímou podporu autorky na Patreonu. Děkuji.