Ratové 2016-12-12

Kluci řádí. Po nocích loví mouchy a pavouky. Představa dobře živeného Theodorka, kterak ladným kočičím hupem přenese svou váhu vzduchem na živou kořist, je docela úsměvná a zanesu tuto poznámku do krysího deníčku. Naučili se také dalším novotám, jako je loupání fólie za topením a škubání prostěradla na cucky. V dobré víře (i po těch letech jsem občas trochu mimo a zachvátí mě nálada něco tvořit) jsem vyrobila leporelovou ohradu z krabice od nábytku. Padesáti centimetrová výška nebude stačit, i když jsem si říkala, že jo, a že se přes to dobře poleze (mně, ne potkanům). Jak si jistě pozorný chovatel může všimnout na jedné rozmazané fotografii, ohrada slouží dobře jako další posilovací nářadí ve workoutovém hřišti.

Pár dní trvalo, než Theo přišel na to, že se dá vyskočit nahoru. Cookie se pokoušel spíše norovat, původně bych tuto akčnost čekala od něj, protože je štíhlejší a víc Indiana Jones like krysa. Nu, Theo mě překvapil. Pravděpodobně za to mohla dóza s hráškovými chipsy na stole nad ohradou. Silná motivace pro malé zvířátko. A také si všimli, že se jim zmenšil prostor k rozletu, s čímž nejsou spokojení. Ohrádku instaluji, když se nechci zbytečně namáhat vynášením myší z topení, ale tyhle člověčí snahy pořád stavět ploty, jsou k smíchu ;). O měsíc později Theo konečně Cookieho naučil vyskakovat z ohrady, statečně mu u toho asistoval, takže tak.

Sem tam projeví i drbací stavy. Theo se tuhle rozvalil na boku, vyvalil svůj špek a čekal, že se Cookie postará. Nechal se přitom šimrat od dvounohých Godzill, protože Cookie se mu na celé drbací žebrání vyprdnul. Občas jsou gumoví a vláční, ale mohu říct, že jsou dost akční a musí neustále něco zkoumat, rozebírat a někam se dobývat. Přitom si tichounce povídají, vzájemně si posílají vzkazy, když jeden něčemu přijde na kloub, hned je tam druhý a bez parťáka se nikam nejde. Takže pokud se jeden potuluje moc daleko, stačí říct „kde je brácha“ a potkan se rozeběhne hledat kámoše. Ne vždy, není to robot, ale je to srandovní.

Podařilo se mi objevit nové úplatky. Jsou to tedy hráškové chipsy od JR Farm. Kluci je mají zatím rádi, takže je pak podlaha posetá šlupkami. Dost mě štve, že vždycky trvá sto let, než se něco dostane do zverimexu v ČR. Třeba tyto chipsy jsem viděla málokde, ale také se nedostanu všude. No a pak ta píseň o barevných sputnicích nebo critter nation klecích (případně savic royal suite xl double), uaaa, no ale o tom si zatím asi nechám jenom zdát a kucí taky. A teď už:

Ratové