Rammstein v Praze 17.7.2019

Zavítali jsme s Indym a Alienem na industrial-metalovou formaci Rammstein, abychom si připomněli staré dobré časy, když podpalovali střechu v kyslíkovic aréně anebo řádili po Edenu. I při této tour se zastavili na fotbalovém stadionu v Edenu. Přivezli si celkem tři věže, které chrlily plameny, dým a vystřelovaly fáborky, jež se nesly větrem až za zdi arény.

Pódium tentokrát nebylo celé zakryté stříškou. Jenom takovou decentní nad bubeníkem. I nad pódiem stály reflektorové a efektové věže z jakési temné utopie a čtyři obrovské reflektory mířily na fanoušky. Světelná show pulsovala barvami, dokreslujícími jednotlivé písně, připomínaly mimojiné řeřavějící uhlíky spáleného světa. Chyběly boční obrazovky a ta, která ukazovala dění na pódiu i mimo něj, s makabrózními filtry přes obraz, byla zčásti schovaná za jednou z věží. To značí jediné. Lístky na oba koncerty zmizely v luftě během velmi krátké doby, takže jsme zase seděli skoro na střeše za věží s předsunutým pódiem.

Na této malé stage nám zahrála francouzská formace Duo Jatekok instrumentální písně z alba Klavier, které obsahuje následující skladby: FRÜHLING IN PARIS (album „Liebe ist für alle da“, 2009), FEUER UND WASSER (album „Rosenrot“, 2005), NEBEL (album „Mutter“, 2001), SONNE (album „Mutter“, 2001), KLAVIER (album „Sehnsucht“, 1997), WILDER WEIN (single „Engel (Fan-Edition)“, 1997), OHNE DICH (album „Reise, Reise“, 2004), EIN LIED (album „Rosenrot“, 2005), ROTER SAND (album „Liebe ist für alle da“, 2009), ENGEL (album „Sehnsucht“, 1997), SEEMANN (album „Herzeleid“, 1995), DONAUKINDER (album „Liebe ist für alle da“, 2009), MEIN HERZ BRENNT (album „Mutter“, 2001). Duo Jatekok jsou dvě pianistky, hrající na dvě piána především klasickou hudbu. Rammstein v jejich podání se mi hodně líbil, především jemnější skladby, i když by jim slušela vyšší hlasitost, vzhledem k tomu, že se fanoušci ještě stále štosovali do areálu (od 16 hodin měl být vstup, ale otevřeli trochu dřív).

Při úvodním songu Was Ich Liebe se postupně vynořovali z dýmu jednotliví členové kapely: bubeník Christoph „Doom“ Schneider, kytarista Richard Zven Kruspe, klávesista Christian „Flake“ Lorenz ve svém blýskavém oblečku, kytarista Paul Landers, baskytarista Oliver „Ollie“ Riedel a frontman Till Lindemann. Věže chrlily temný dým, který uvrhl celý stadion do tmy.

Následoval řízný song Links 2-3-4, kdy se na celé scéně rozrolovaly rudé vlaječky s logem kapely. Už tehdy se pod nápory decibelů z věží třásla tribuna, rázové vlny odhazovaly metalistům kučery z čel a bubínky v uších měly co dělat, aby nepraskly. Následoval song Tattoo. Bez jediného nádechu navázala píseň Sehnsucht a do vzduchu začaly vystřelovat petardy. Drobné uvolnění drsně instrumentální atmosféry přišlo s latinským chorálem na úvod songu Zeig dich, aby se vzápětí přešlo zpět do němčiny a k plamenům před pódiem, vystřelujícím v rytmu refrénu.

Píseň Mein Herz brennt je jedna z mých oblíbených. Fanoušci dostali prostor zapět si a tak se nad Edenem nesl tisícihlasý zpěv. Tillovi zde rudě vzplálo srdce, tak jak to již známe. Plamínků a efektů postupně přibývalo a když si divák znalý věci už myslel, že to je všechno, oprášili industrializované pěnové dělo, plamenomety pro každou příležitost a děsivou panenku v obřím hořícím kočárku při písni Puppe. Na obrazovce se střídaly záběry na jednotlivé členy kapely z pohledu panenky v kočárku, který začal neočekávaně hořet a děsivou scénu dokreslila fáborková děla, vystřelující do vzduchu tuny „popela“. Píseň Heirate mich se nesla v klasickém Rammsteinovském duchu a stylu, kdy divák vstřebával podívanou z Puppe. Ani tentokrát nechyběly decentní plaménky nad pódiem. Překvapení přišlo až na závěr, které rvalo uši, zatímco se Till potácel v mraku dýmu.

Krátká balada Diamant přinesla krapet pomalejších melodických tónů, kdy se kluci posadili a jen tak brnkali na nástroje k Tillově zvučnému zpěvu. Z nebe se stále snášely k zemi tmavě šedé fáborky. Následoval disco remix songu Deutschland. Kytarista Richard Kruspe vyjel nad pódium a u mixážního pultu začínal cosik hrát :). Byl oblečen do kostýmu Elvise Presleyho. Ostatní na sebe navlékli černé oblečky se svítícím stylizovaným čárkovým panáčkem, který by více vynikl za tmy. Spousta posluchačů si asi řekla, co to je za disko.. ale u kluků se dá vždycky očekávat nějaké překvápko. My už víme, že se něco blíží. Deutschland je hodně dobrý song z nového alba Rammstein a videoklip, procházející historií národa, který na sebe může a zároveň nesmí být hrdý, vyvolal spoustu otázek, ale také nenávisti, která jde ruku v ruce s nepochopením. Davem projížděl záchvěv energie.

Zazněla i píseň Radio, ke které také vznikl videoklip. Mein Teil se neobešel bez obvyklého kotlíku, v němž frontman Till v kuchařské čapce, řeznické zástěře, s mikrofonem ve tvaru řeznického nože a příručním plamenometem opéká klávesáka Flakea. To mu ale nestačí a tak nasazuje větší kalibr v podobě ohromného plamenometu, ale ani to prý nestačí. Na scénu dotáhnou pořádné dělo, klávesák už je od hlavy až k patě nevléknut do ochranného obleku a frontman ho v rytmu bicích flambuje před zraky kytaristů.

Du Hast patří mezi klasiku, na nebi se trochu smráklo a chladný vzduch přočísly plameny ze všech věží, co jich jenom na stadionu stálo. Kromě té hlavní středové, ta přišla na řadu až na závěr. Till vystřelil rachejtle. Klávesák už zase ryčně pobíhal na svém běžícím pásu, jakoby nic, jako kdyby se před chvíli nezatápělo pod kotlem. Ohnivá šou postupně gradovala tak, jak se blížila tma. U skladby Sonne to nebylo jinak a při songu Ohne dich jsme konečně vytáhli všechny ty zapalovače, které se rozdávaly před vstupem na koncert v době, kdy ještě byly brány do areálu uzavřené. Kotel i ochozy svítily žlutými plaménky a když došlo palivo, rozsvítili jsme světélka v telefonech.

Mezitím se po levé straně kotle naštosovala lajna sekuriťáků, aby kapele umožnila bezpečnou cestu na předsunuté pódium, z něhož hrálo Duo Jatekok. Zazněla instrumentální verze skladby Engel a stadion zpíval spolu s kapelou. Na piána i tentokrát hrálo Duo Jatekok. Zpátky se Rammstein dostali na velkých nafukovacích člunech, neseni davem. Někteří členové kapely si podávali ruce s fanoušky. Till všechny vítal u pomyslných břehů s cedulí v ruce a s nápisem Willkommen. Kytarista Richard ještě do davu hodil pár goodies. A to už se Rammstein dostali k písni Ausländer, která se na závěr přelila do songu Du riechst so gut, luku s prskavkami a zelených světelných efektů.

Při písni Pussy dotáhli další dělo, jednalo se o obrovskou industriálně kovovou repliku pipíka, na kterou Till usedl a skrápěl přední řady pěnou. Děla pod věžemi chrlila bílé papírky. Blížil se nejplamennější závěr celého koncertu. Obrovské reflektory rudě zářily do nebes, do vzduchu létaly ohnivé koule a dým prokresloval světelné kužele při písni Rammstein. Till nesl na zádech plamenomet, který chrlil plaménky do všech světových stran jako svatozář. Kytaristé osvětlovali scénu svými plamennými kytarami a nikdo u toho neohořel (nebo o tom nevíme). Červená světla se změnila na modrá a bílá, aby kluci na závěr zapěli a zahráli song Ich Will, velmi oblíbená klasika. Ke slovu přišly petardy a také středová věž, která měla po obou stranách plamenomety, chrlící proudy ohně přes stylové grily. Po bouřliých ovacích a vyčerpání paliva pro tento večer už bylo načase začít balit a pomalu opouštět arénu. Řádně vycukaní, ohluchlí a bez hlasů jsme si sdělovali dojmy typu: bylo to fakt super, boží, ultimátní a zase o kus lepší než minule. To víte i Tillova věta „ruce nahoru“ proběhla. A přidali něco navíc. Metalový zážitek s ohníčky pro fanoušky.

My jsme se dostavili včas, dalo by se říct, že stánek s pivem a jídlem byl chvíli celý náš, kelímků s kapelou bylo ještě dost a tričko si Indy také sehnal. Při závěrečném úprku, jsme proklouzli schodištěm v rožku nedaleko našeho chlívku a první bránou ven, skočili jsme do druhého busu a než bys řekl švec, byli jsme v 0:17 o sedmdesát kilometrů dál. Tohle nám vyšlo. Určitě bych uvítala více security, aby se zase nestalo, že banda feťáků bude kopat do lidí na koncertě, za který dáte dva litry, na který se celý rok normální člověk a fanoušek, co to má v hlavě v pořádku, těší a chce si ho užít. Někteří prý byli vyvedeni a já doufám, že k nim ruka sekuriťácká byla náležitě tvrdá. Tahle informace z kotle z první ruky zakalila jinak super zážitek, na který bych ráda vzpomínala z pohledu pod střechou.