Průzkum rozpadlých budov u letiště

U letiště jsme se byli podívat s fotoaparáty dvakrát, naposledy v pátek 6. července a ani tentokrát jsme neobsáhli vše, co jsme chtěli zdokumentovat. Vždycky si vybereme pekelné počasí, kdy se nám podrážky lepí k letištní ploše, tak jak před pár lety, ale co už. Opuštěné okolí bývalého vojenského letiště nabízí nepřeberné množství rozpadlých budov, v nichž probíhala nejedna paintballová i airsoftová válka. Barevná munice vytvořila abstraktní a psychedelické obrazce na stěnách, z nichž se jednotlivé vrstvy nátěrů fotogenicky odlupují a sypou se na zem.

Prošli jsme pár budov. Všechny zely prázdnotou, vše co šlo odnést, již dávno bylo odneseno. Parkoviště bylo pomocí rozličných druhů pneumatik přetvořeno v hřiště, kde se bojovníci mohli krýt. Jen málo místností vynikalo nad ostatními. Za jedním výdejním okénkem svítila růžová květinová tapeta, jinde se skvěl hambatý obrázek nebo celkem pěkné umělecké dílo akčního sprejera. Ve velké bílé hale, v níž rostlo na hromadi suti kapradí, ozdobily různé obrázky téměř všechny stěny.

Minuli jsme i jeden zapečetěný sklad leteckého paliva, skryt v křoví. Přístupné byly jen malé pobočné technické místnůstky a průchody, naplněné nezaměnitelným pachem paliva a různými objekty z vybavení skladu.

Mnohé budovy jsou v tak dezolátním stavu, že jsme se vyhnuli jejich bližšímu zkoumání. V několika se již střecha střetla s podlahou a ačkoliv jsme zahlédli minimálně dvoje schody do sklepení, rozhodli jsme se, že nám to za to riziko nestojí. Nakřápnutá střecha by se mohla kdykoliv definitivně zřítit.

Jiné budovy s betonovými podlahami a cihlovými zdmi, unesly nejenom váhu lesa na nich rostoucího, ale i váhu tří zvědavých urbexerů, kteří prostě musí do těch baráků lézt a všechno zběsile fotit a točit.

Tento průzkum tedy probíhal po dva dny, ale ani tak jsme neobsáhli všechno, co jsme měli v plánu. Na závěr byly všechny karty plné a všechny audiovizuální nástroje vyšťavené. Rozhodli jsme se tedy, že protentokrát to bude stačit a v pátek odpoledne jsme se ještě vypravili za člověkem z nejpovolanějších, v jehož pyrotechnickém muzeu jsme strávili více než dvě hodiny. Jednou bych si ráda přečetla třeba nějakou knihu.. A konečně jsem si řekla o muří nohu. Minule jsme také zrovna vylezli odněkud z lesa a to jsem neměla svůj blbníček po ruce.

Cestou z letiště okolo bytovek naše oko zahlédlo jistý slovenský samohyb, nebylo pochyb, že náhoda to rozhodně nebude a jistě se dočkám nějakého zajímavého záznamu od týpka, co páchá urbexové dokumenty.

Fotografií je habaděj, každý objekt má něco do sebe. Zrovna se nám střídalo slunečné počasí s deštěm a tak se světelné podmínky neustále měnily.

Video z GoPro

Video z Nikonu

Foto