Prosincová procházka na Ovčín

Bývala bych vyrazila už v pátek, ale celý den jsme čekali, než dovezou nábytek a jen jsem mlsně koukala z okna. Po vichřici by bylo bývalo vidět do dálav ostřeji než dnes. Na Lovoš jsem vás vzala už v předchozích postech. Tentokrát jsem se vypravila na Ovčín, přes pole, okolo vodníka směrem ke Košťálovu. Z cesty jsem to krosla k hřebeni, po kterém jsem se vyškrábala kamzičí stezkou až na vršek kopce. Nedoporučuji po dešti. Krpál je to vskutku krpálovitý a nahoře stále roste ono husté křovisko. Určitě sem z téhle strany chodí hlavně zvěř (a Trin).

Nahoře je několik míst a průhledů do kraje, ze kterých se dá fotografovat, nebo se jen tak kochat pohledem na přírodu. Přidám sem pár krajinných nudliček. Mám nějaký bordel v objektivu už od Bahen, takže ten kus trávy, nebo co to je, už bude docela slavný. Nachází se na každé fotografii, až bude někdy za co, zkusím nechat staříka vyčistit (je mu dvanáct let!). Zpátky jsem se táhla stejnou trasou, téměř jsem sjela, ale pokaždé jsem se nějak zabrzdila, z tohoto popadavého důvodu dávám foťák vždy mezi jednotlivými stanovišti zpátky do brašny. Abych se vyhnula voňavému dýmu z uhlí, obešla jsem vesnici taktéž přes pole, nabrala jsem si bahna, ale protože jsem s tím počítala, obula jsem si místo bagrů detektorářské gumáky. Bylo fajn. Po cestách pusto. V dáli ržáli koně a hlučila dálnice. Okolo urbexů jsem jen prošla, ale při poslední návštěvě tam probíhaly úklidové práce. No a teď už k fotkám.

Na Ovčín a zpět