Jednoho horkého letního dne jsme se zase vypravili na výlet doprostřed pustiny. Cestou v údolí jsme minuli vysychající rybníčky. Z lesa nad nimi se ozývalo nějaké velké zvíře, možná že to byl zubr. Jednou jsme ho viděli u krmítek a pak už se tam nikdy žádný nezapomněl. U rybníčků na kopci stojí zbytky menšího dvora a o kus cesty dále se nachází větší dvůr, k němuž vedou cesty z hlubokých roklí.
Já jsem se ještě v rámci průzkumu podívala na jeden z kopců, minula jsem křižovatku a stanula na posekané louce, ke které jsme chodívali z druhé strany. Jako kdyby se uzavřel kruh.
K velkému dvoru, na němž žil v roce 1910 už jenom hajný, jsme vyšlapali až nakonec. Po oněch vichřicích, co tu na jaře řádily, popadala spousta stromů a některé se zřítily jak na zdi, tak na vchody do ruin. 350 let stará lípa však vichr přestála a zelená se do krásy.
Sklepení pod domem je stále přístupné, takže tam jsem se šla podívat a pofotit.
Video