Pralesem k židovskému hřbitovu

Někde se zapomnělo, že se u Čížkovic nachází židovský hřbitůvek, a tak mě tentokrát uvítal pořádný prales z křovin a bejlí. Nevzala jsem si ochranné ohadry, a tak jsem vteřinku váhala, zda-li se mezi klíšťáky nořit či ne. Nakonec jsem si řekla, že by to byl už druhý fail (první byl zamčený za plotem) a zaplula jsem tam.

Přivítalo mě nazelenalé šero, toho času ještě umocněné oblačností. Čirým zázrakem jsem u sebe měla stativ, a tak se mi fotilo o něco lépe než jen z rozklepané ruky. Všimla jsem si celkem čerstvých stop po hledačích. Prolézala jsem křoviska a kopřivy, abych našla pár náhrobků. Nejfotogeničtější mi přišly ty ztracené v trávě, opřené o kmeny stromů a omotané šlahouny rostlinstva. Strávila jsem tam chvilku. V okolí opáskovali nějakou dráhu a když jsme chtěli odjet, zrovna stříkali na zem analogovou navigaci pro nějaké závodníky.

Kterak to na hřbitově vypadá v zimě bez listí: Zapomenutý židovský hřbitov.

Hřbitovní zeleniště