Potkaní kmet Cookie

Cookiemu už je dva a půl roku a v kleci už má holobyt, aby nikde nespadl, nezasekl se nebo nezůstal viset při soukání do Sputniku. Je to tak 14 dní, co jsem začala všechno dávat pryč, když jsem si všimla, že už to moc nedává. Ještě nějakou dobu měl sputnik zavěšený na karabinách tak, aby do něho mohl vlézt přímo z podlahy klece, ale i to už je na něj moc, takže má různé domečky bez překážek.

Dostala jsem velkou koupelnovou obkladačku, na tu mu teď dávám 4 misky s různým jídlem a s vodou a protože je to na dlažce, nemá takovou potřebu misky s mokrým jídlem zahrabávat a překrývat ubrousky, ale i tak se snaží. Napáječku má k dispocizi také, ale nevím, jak moc ji používá. Několikrát denně ho krmím, protože samotnému už se mu moc nechce a aby zůstal hydratovaný, dostává k jídlu spíše mokré věci například sunarovou kaši pro mimina nebo vodou zalité ovesné vločky, které nechám nabobtnat a ještě okurky. Všimla jsem si, že nemá moc chuti sám pít. Ale když mu něco předložím na lžičce nebo přímo pod nos k domečku, tak to časem zmizí, nejrychleji mizí právě sunarová kaše. Jinak má k dispozici i klasické krmivo, když se rozhodne, že něco sežvýká.

Je to už opravdu starý pán, ale není třeba hned házet flintu do žita. Nejakčnější bývá po půlnoci. Teď, když už se stmívá po sedmé hodině, neváhá vystrčit nos i v dřívější hodinu. Nechávám ho lozit po zemi, kde má papírovou tašku, ve které rád kempuje, papírovou krabici a ještě schůdek, pod který si vždycky zaleze. Všechno ostatní už jsem uklidila, už by po tom ani nešplhal. Když ho to přestane bavit, přesune se pod můj stůl a šlápne mi na nohu, abych si ho všimla a zvedla ho z podlahy. Obvykle ho ještě trochu nosím po okolí a nechávám ho očuchávat věci a kouty, tak jako by to dělal, kdyby mohl pobíhat jako za mlada.

Nejvíce ho baví krtkování v mé dece, když ho později pouštím po posteli, později proto, že mezitím z něho opadají kousky podestýlky a trochu se umyje. Zatím jsem ho koupala jen dvakrát, pokaždé to přežil, většinou ale použiju vlhčené dětské ubrousky, když je potřeba důchodce trochu očistit. Koupačky přichází na řadu jen zřídka a v extrémnějších případech. Vždy je potřeba myš důkladně osušit v ručníku, aby nenastydla. Určitě myši dopřejte drbání jemným kartáčem a nějaké úplatky, ať z toho stáří něco má.

K jeho ustájení používám dřevěný domeček pro chladnější noci, mezitím, co třeba schne po umytí, dostává Cookie jeden z modrých plastových baráčků. Obsah domečku je potřeba měnit poměrně často. Někdy i dvakrát denně, aby neležel v mokré podestýlce. Potkánkovi nevystvětlím, že si nemá tvořit jezero pod sebe, když už se mu tam nelíbí, přesune se do suchého domečku o kus dál, pokud jich má k dispozici více.

Od té doby, co jsem nasadila sunarovou kaši a dohlížím na to, že několikrát denně ode mě něco sní, zůstává jeho váha na stabilních 518 gramech. Jeho bráška Theo bral léky, jeho tělo už nezvládalo ani zpracovávat minerály a vitamíny a rychle ubýval na váze. Cookie naproti tomu vypadá už pár týdnů víceméně stejně, zuby mají dobrou barvu a srst mu nevypadává, tak jako v létě. Ubylo lupů a oranžových skvrn.

Dětské masozeleninové příkrmy jsem prozatím vyřadila z jídelníčku, byly skvělé, když býval nemocný Theo, ale čas od času je určitě dobré nějaký zařadit, aby mělo zvíře změnu a krmení se nestalo nudnou záležitostí. Starší potkani už nepotřebují tolik proteinů, jako mláďata, ale rádi si dají něco dobrého.

Pravidelně docházíme na kontroly k veterináři, i Cookie bere léky, ale nic strašného. Kdykoliv bych potřebovala nasadit silnější léky, stačí je schovat do kousku rozmačkaného banánu, zamíchat a potkánek to zblajzne i se lžičkou.

Takhle vypadá život potkaního důchodce. Spáchala jsem i krátké video ze záznamů z brambory.

Video

Foto