Potčí vylomeniny

Co chvíli bylo potřeba stěhovat nějaký nábytek a něco se odsunulo i sem. Konkrétně vysoká komoda, na kterou jsem umístila krysoklec. Plyšky jsou tedy blíže stropu (musím si sehnat schůdky, pozn. red.). Ještě jsem si levně sehnala dřevěný regál. Netrvalo dlouho, asi tak pět minut od otevření dvířek a má zběsilá myš už slaňovala dolů. Místy protekla mezi prkýnky, místy slanila, opřená hnátkou o zeď, občas žuchla. Ještě než se potkanka pustila do vylomenin, napadlo mě z regálu vytvořit šplhací krysoregál. Je to takový nápad i pro ostatní potkanáře. Uvažovala jsem o sololitových stěnách, ale zatím to vypadá, že nejsou potřeba. Narychlo jsem jim z drenážních trubek, teplem ohnutých do kolen, spíchla cestu dolů. Stačilo jim je jednou ukázat a myše už věděly kudy tudy.

Každopádně dámy dobyly skříň jedním krátkým hupem z regálu, což jsem jim následně zatrhla, protože tam začaly prasečit. A cesta na stůl za ovesnou kaší? Jedno ráno číhaly u východu z klece, čumáčky natažené, až se s nimi rozdělím o svačinu, ale Amy nedbala přídělu a už jela. Na klec, z klece stekla na regál, z regálu slanila na zem, došla až k posteli, dvěma hupy byla na ní, na židli a posledním se teleportovala až k mé misce na mém! stole. Taková námaha kvůli žvanci, ale jak moc dobře věděla, kam zajít. Neomylný radar.

Hospodaření na stole.
Hospodaření na stole.

To samé provedla během vánoc, najednou ji prostě vidím, jak si v tlamičce nese velký kus cukroví a s vyvalenýma očkama prchá přes stůl. V ten moment věděly všechny, kam zajít na dlabanec. Takže si stihly poslat i zprávu. Potkan vypadá srandovně, když ťape a v tlamičce si nese nějaký velký kus jídla. Pak si to schová do záchoda, lehne si do hamaky, položí hnátku přes hnátku a citlivým čuchem scanuje dění v místnosti, aby mu neunikla případná další kořist.

Podobně ryčné byly, když jsem si přitáhla stojací lampu se čtecím ramenem. Okamžitě po ní začaly šplhat vzhůru a hlavně všechny tři najednou. Lampa obalená kryslingama, jak v nějakém hororu, kde se zvířena vyhrne ze zdí, já u kompu, pařím hry, netuše, co se v temných traktech mé sluje děje.. takže to začíná vypadat, že mám vybavení konečně podle jejich gusta.

Papá v záchod... erm v jídelně.
Papá v záchod… erm v jídelně.

Když Amy loví, tak se pokaždé neomylně trefí přímo do talíře. Naposledy přistála na bábovce, kterou prostě nechtěla pustit, když už si jí ulovila. Poté se šla zase napít do mé skleničky, kam se na závěr ponořila do půli těla, aby se pak mohla oklepat do klávesnice a na monitor, protože přeci nebude mokrá sama.

Vždy, když je vypustím, samou radostí poskakují a ryčně dupou po celé místnosti, občas se přijdou pomazlit nebo blbnout v chumlu. Místy zareagují i na jméno, když se jim chce. Na to by se hodily nějaké maličké pamlsky, ale plyšky občas přiletí i jen tak a vyšplhají po nohavici nahoru. Nebo přiletí, čekají až se jich dotknu, a pak vyrazí tryskem pryč.

Všechno mi vychlastá.
Všechno mi vychlastá.

Poznatek k jídlu. Pokud znáte film Ratatouille, pak ten je jistě zčásti natočen podle skutečnosti, protože kdyby potkani mohli, chodí do restaurací a stravují se z talířů, plných rýže, jatérek, kašiček, dortíků a na nějaké směsi zrní zvysoka dlabou. Jejich fajnové čumáčky touží po všem, co neleží v jejich misce a nepodobá se zrní, tvrdým granulím a jiným krmivům. Amy vždycky novou dávku prokypří a pak obvykle nespokojeně odchází. Směsi pro potkany (jedna nebo dvě), které se v našem městě dají sehnat (a dost často ani ty ne), sestávají z věcí, které myše nerady a spousta toho zbývá. Tvrdé zelené pelety nesnědí, ani kdyby měly v hamace umřít hlady, s vyčítavým pohledem, upřeným vaším směrem. Neznám žádného potkana, který by to kdy jedl, a tak čekám, kdy výrobci prozřou a přestanou všem hlodavcům sypat stejné směsi. Marně čekám na kapsičky s potkaním obědem, jako jsou ty pro psy a kočky!

Lovec v bazénku.
Lovec v bazénku.

Mé potky se nedotknou ani čerstvé mrkve. Nechají ji zgumovatět a vyhodit. Za to jablíčka, hroznové víno, okurky, vařená kuřecí křidélka atd. to jó, to je lahůdka. A věřím, že svíčkovou by zblajzly taky. Ale na jejich obhajobu musím říct, že já bych také celé dny nechtěla jíst pořád ty stejné gumové rohlíky. Milují kuřecí kapsičky Brit Care, v nichž je skutečně maso a kupodivu pozřou i mrkvovou omáčku, když ji některá z kapsiček pro koťata obsahuje. Chutnají jim sušené banány, ale nad jahodami ohrnovaly nos. A hlodací tyčinky se směsí milují sýrové, případně oříškové pro osmáky. Můžou se utlouct po sýru cottage, jdou po něm, div si periferie nezpřerážejí. A velice jim voní káva a pivo, to si naštelují čuchometry na maximum, ale napít jim samozřejmě nedávám. Z věcí, které by jíst neměly, je fascinují mastičky jako Dermazulen a různé uleželé lahůdky ve všemožných podlahových škvírách.

Tím nechci říct, že byste měli začít potkánkům servírovat steaky, litry mléka a tučné věci, to by vám asi později nepoděkovali, protože se jim vše usazuje na ledvinách, jen pozoruji, jak jsou mlsní a vybíraví. A že jim občas můžete přilepšit mléčnou rýží (doma vařenou), kuřecím a podobně. A čaj o páté? Potkan jednoznačně skvíká ano! S echinaceovým sirupem pro dětičky, prosí. Potky občas dostávají trochu čaje do mističky, aby ho vypily ještě vlažný. A jinak projevují zájem o vše, co mám na talíři a ve skleničce, je to mnohem zajímavější, než co jim dám do misky, i když je to místy totéž (třeba kaše).

Mrkej, našla jsem tu kus chleba.
Mrkej, našla jsem tu kus chleba.

Amy zjistila, že se stále nacpe za knihovnu, zplacatí se a nasouká se tam, a tak ji zas musím vynášet z knihovny.

Ciri mi chtěla usnout v rukávu od svetru, uvelebila se, opřela si hlavu, že prý výtečný výhřevný hamak.

A motorová myš (Amy, hm ta už je spíš warpová) občas loví pramínek vody v umyvadle, vypadá při tom roztomile.

A co myslíte, drátěný držák krys a kabelů se ujal. Ty nejde odtama vyhnat. Mačkat se mezi dráty a zásuvkami je prostě best. Takže jsem zase přetahala pár kilometrů kabelu a subwoofer, ze kterého vyskakují nahoru, dala na stůl. Další věci jsou na skříni a nemůžu říct, že by mi to vyhovovalo. Ale zkoušeli jste potky ohradit? Pchá, no way.

Mé myše mi posnídaly vařenou bramboru pod svetrem :D, akorát Amy mlaskala do ucha na rameni, páč má zběsile utíkací pacičky.

Leeloo (ve svetru): „Squeeek!“ Já: „Amy, nevadí ti, že Leeloušovi šlapeš na hlavu?“ Amy: „Ani ne. A hele, tam jdu!“. Hup a mám ji přímo na hlavě. Magické slůvko, ta hlava, což?

Do rukávu se vejdou dvě tlusté myši.
Do rukávu se vejdou dvě tlusté myši.

Jakmile se na chodbě něco šustne a myše mají zrovna volno, srotí se přímo za dveřmi a strčí nos do skuliny mezi prahem a dveřmi. Je nemyslitelné otevírat dveře, úplně v klidu by si nechaly urazit své čuchometry. Králíček se ještě nechal přemluvit, když za nimi zrovna seděl, ale takto malá a všetečná zvířátka nepřesvědčím. Klidně suveréně vyrazí do komory a tam se obalují prachem. Alespoň jsem to tam nedávno zredukovala. Regál je na dlouhém seznamu potřebností.

Oteplilo se, a tak jsem jim nachystala bazének v průhledné umělohmotné vaničce od jogurtů. Doprostřed jsem umístila kámen, hodila dovnitř míček a trochu jejich základní směsi zrní, protože zrovna nebylo po ruce nic lepšího. Napustila jsem jim asi 3 cm teplé vody. Občas se zastavily zalovit si, nořit nosy do vody, čvachtat si packy, umýt se nebo napít. Bazének jsem podložila ručníkem, ale stejně si chodily sušit ťapky ke mně. Z této akce mám pár obrázků. Holky za sebou zanechaly hromady šlupiček od zrní, ale vypadaly, že je to baví a je to zase něco nového, protože zatím dostávaly jen takové malé mističky, a to naposledy někdy v létě.

Možná se ještě ozveme. Krysatostí není nikdy dost, jen houšť a ťapkoviny. Packu na to! Váš čuněcí squad.

Šplhací krysoregál. Ještě chybí digging box.
Šplhací krysoregál. Ještě chybí digging box.