Podzemní svět

Přikodrcal Indy, takže jsme v sobotu dopoledne vyrazili směr naše oblíbené podzemí, že se tam projdeme, když je venku tak naprd. Urbexwagen se vyškrábal do kopce k malému parkovišti, kde už stály další dva samohyby, jeden z Německa. To mohlo znamenat spoustu věcí. Takže jsme se doobalili do urbexáckých ohadrů a vyrazili jsme po zasněžené cestě, mlhou a lesem ke vchodu, který nás při úplně první návštěvě před několika lety celkem vyděsil :).

Vytáhla jsem z brašny telefon na natáčení, procpala jsem do dolu batožiny a tentokrát byla přístupová chodba zase lehce pod vodou a tedy i pod ledem, takže, konečně, se mi podařilo pěkně se rozplácnout a rozbít si stativ, který mi věrně sloužil už od roku 2006, tuším. On tedy funguje i nadále, ale jen se na něm cosi utrhlo a tak je jedna haxna poněkud rozlítaná. No, takže tuhle misi bych měla kompletně splněnou.

Procházeli jsme známá místa, která navštěvujeme téměř vždy, ale dnes jsme si dali ještě okruhy navíc a u jednoho nepěkného závalu, kterým jsme kdysi procházeli z druhé strany, jsme to otočili nazpátek. Při té příležitosti jsem trochu natáčela, ale tma byla veliká a i světlomety s velkým množstvím lumenů byly na ten mobil krátké. Za to se sice omluvuji, ale i tak jsem si dala tu práci a sestříhala jsem, co jsem mohla. Epizoda bude k dispozici na YT.

Navštívili jsme tedy sloupový sál, kantýnu, umývárny, hlavní větrací šachtu, sloup i telefonní centrálu, ve které voda pro změnu chyběla. Někdo jí už dávno vypustil. Bývala docela vysoko a někde tu mám snímky. Zde, na úplném konci našeho tripu, mi došlo místo v telefonu, takže z telefonní ústředny toho moc není.

Cestou jsme potkali i chumel světélek, ale nepozastavovali jsme se, abychom si pokecali. Bylo třeba valit dál, nazpátek okolo trafostanice a dílny, to už se mi trochu motaly nohy, po všem tom hopkání přes závaly. I tentokrát byly některé utržené šutráky docela čerstvé, ještě neotlapané a na hladinách rozličných jezírek plavala vrstvička prachu, která v podzemí značí nedávné zřícení některého ze stropů. Kromě pádu při bruslení přístupovým tunelem se však nic vážného nestalo.

Pokochali jsme se rozličnými ledovými útvary, našli jsme dokonce jednoho spícího netopýra. Nebyl to první, kterého jsem v továrně potkala. Už kdysi poletoval jeden mezi sloupovými sály. Někdo zničil mapu, kterou zde ve sloupovém sále zanechali lidé, kteří se o podzemí starají a taktéž zase přibylo, bohůmžel, bordelu.

Ať tak či onak, nakonec to byly příjemně strávené 4 hodiny v podzemí. Venku nás stále čekala mlha a dokonce denní světlo, nebo alespoň jeho náznaky. Utahaní jsme se odteleportovali dom, ke kýbli kávy.

Videozáznam z podzemí

Zaprášené fotky podzemí