Podnikové kryty z padesátých let

Navštívit jinak zavřené podzemní kryty z padesátých let se mi hned tak nepoštěstí. Využila jsem tedy příležitosti, kdy se kulturní centrum s městem rozhodli otevřít je na jedno odpoledne veřejnosti, a tak jsem se vypravila na tento organizovaný urbex.

Kryty vznikly v padesátých letech dvacátého století jako součást blízké továrny a měli sloužit zaměstnancům v případě atomového útoku. Jsou tedy výsledkem studené války jako stovky jiných opuštěných míst. V krytech již mnoho nezbylo. Chybí vzduchotechnika, ale zůstaly zachovány záchodky. Na stropech jsou dobová světla a klikatost chodbiček připomíná Fallout.

Zpřístupněn byl jeden z krytů, ale v areálu se jich nachází více. Jedná se o menší tubusy těsně pod povrchem. Jako zázrakem jsou celkem suché a umím si představit nějaký tématický postapokalyptický photoshoot. Kryty však byly znovu zavařeny a jejich osud zůstává i nadále neměnný. I přes malé rozměry se mi kryty líbily a šla bych zase. Nevadí mi nepořádek, který je do nich navátý, ani hnízda pavouků, to prostě k postapo urbexu patří (a také neměl nikdo čas vnitřní prostory vyčučkařit a zametat).

Mohla by v nich vzniknout industriální galerie, fotokoutek pro postapo-urbex-whatever šílence (nesměle ukazuje na Junktown, který je ale mimo civilizaci a tudíž se tam dá pořádat spousta zajímavostí), jako jsem já nebo je jen čas od času otevřít pro zvědavce, ale to jsou jen takové smělé a nereálné nápady. Ostatně ono je tady toho podzemí víc. Kdo má klíče? Do videa jsem přidala i další zdejší krásy, povšimněte si zamračené oblohy, která mě doprovází napříč Českem.

Video

Foto