Painkiller

Myšítka jsou rozdrcena. Lednička vymetená. Finální boss padl. Zvládla jsem to! Co mě ale čeká teď v době kdy vychází datadisk a má nabídnout ještě více ohavných bytostí k likvidaci a fantastických úrovní k pokoření.

Asylum. Jeden z mých oblíbených levelů.
Asylum. Jeden z mých oblíbených levelů.

Painkiller je brutální krvavá FPS. Akcička, která nemá v těchto dnech obdoby. Příšery se zde rojí jako na běžícím pásu a vývojáři se z nás snaží vyždímat maximum. Rychle a zběsile by se dal nazvat styl jakým se probíjíte vpřed. Dostáváte se do míst, které jsem si pracovně nazvala ‚mezisvětí‘, kde musíte vyřídit čtyři pekelné generály, dříve než začnou ohrožovat vše živé. Jejich armády vám samozřejmě budou stát v cestě, po níž poputujete převážně sami. Občas vám někdo poradí, ale i tak ve vás bude hlodat jistá pochybnost, avšak vy pravdu zříte příliš pozdě.

Projdete se po děsivých zákoutích hřbitovů, nevlídných katakombách, ocitnete se i v překrásně vytvořených architektonických skvostech, abyste se nakonec dostali do samotného pekla. Po linii příběhu, na jehož počátku byla čelní srážka s protijedoucím vozidlem, se přes dobře vyvedená videa posouváte dál a žasnete a žasnete.

Hra je rozdělena do pěti kapitol, z nich každá má podobný počet podkapitol. Pokud si chcete užít ještě větší srandu, můžete plnit různé podúkoly, které vám tvůrci zadávají. Po jejich splnění se vám odemkne speciální tarotová karta, kterou si můžete následně zakoupit za nasbírané mince a směle ji použít. Tarotových karet je velké množství, ale jejich získání nebývá snadné. Jako příklad uvedu jeden z úkolů, kdy musíte používat pouze vrhač kolíků a nic jiného.

Daniel Garner. Ke své smůle se dostal na práh života po smrti.
Daniel Garner. Ke své smůle se dostal na práh života po smrti.

Ve středověkém městě, plném chodících, morem napadených mrtvol je to vcelku zábava. Neprocházíte se však pouze po středověkých lokacích, nýbrž i současných místech, jmenuji například hlavní nádraží, plné vojáků z první světové války, zabitých plynem. Potvůrek je zde nepřeberné množství, jedněm chybí končetiny, jiní mají indigově rozzářená očička, statní golemové, kteří mají zranitelné pouze břicho, mniši, v jejichž kutnách není vidět tvář. Budete sami zvědaví, kdo na vás vybafne příště.

Nepřátel je požehnaně. Jejich vysoký počet kompenzuje nedostatky v inteligenci postav. Ale i tak jsou někteří z nich vychcaní jak mraky. Silnější jedinec popadá slabšího a dělá si z něj živý štít… Sice mu to není nic platné, ale vypadá to efektivně.

Zbraně, které používáte, se mohou pyšnit i sekundárním módem, přesto jich však není příliš. Mezi nejoblíbenější patří takzvaný ‚sekáček na maso‘, jde o primární zbraň, jejíž sekundární módem je všezmrzačující paprsek, který se dokáže přichytit na stěnu a kdokoliv jím projde, tomu notně pocuchá zdraví. Mezi parádně vychytané srandičky patří i ‚kolíkovač‘, kterým můžete svého nepřítele doslova přišpendlit ke zdi. Interaktivita patří mezi silnější stránky, a tak tu na vás čekají sudy s výbušninami, sochy, které se dají rozbíjet, rakve, v nichž se schovávají mince (někdy se zde schovávají jen mrtvoly, což v této hře zrovna není dvakrát zvykem) atp. Mezi další zajímavé nápady patří i sbírání duší nepřátel – po nasbírání určitého počtu se přepnete do démonského módu v němž je zabíjení protivníků tak jednoduché, jako pro vetřelce lézt po stěnách. Hrajte si, zkoumejte, najdete spoustu zajímavých vychytávek. A kdo si hraje, nezlobí!

Očekávejte trable v předpeklí, jistěže to budete uklízet vy.
Očekávejte trable v předpeklí, jistěže to budete uklízet vy.

Finální bossové se dají zlikvidovat každý jedinečným způsobem. Pro toho, kdo by si nevěděl rady, je tady malý návod: střílejte do řetězů, dokud neprasknou; snažte se trefovat do kladiva; jinde musíte zničit sochy, které démonovi dodávají sílu; v další lokaci zase střílejte do bublin, pokud se netvor bude zabývat jejich zhášením, v ten moment je zranitelný; na samotného Lucifera platí jeho vlastní zbraň – když po vás vrhá kamení – vrhejte je proti němu, to samé udělejte i s jeho mečem, dá to pořádně zabrat, ale výsledek se dostaví…jednou určitě (může to trvat třeba 8 minut nebo také 30, buďte trpěliví). Bossové se od svých kolegů z armád liší především svým vzrůstem, takže až na to dojde, nedívejte se před sebe nýbrž nad sebe, aby vás příchozí mrakodrap moc nezaskočil.

Peklo je podle mého názoru naprosto úžasné. Každý má o něm jinou představu, ale tahle je jedinečná. Diametrálně odlišná od běžných představ podzemí přeplněného čerty a dýmem. Nechte se sami překvapit.

Sammael. Vládce pekelných zástupů. Vaše spojka.
Sammael. Vládce pekelných zástupů. Vaše spojka.

Grafika, jak jsem již naznačila, patří mezi vrcholné dílko, na kterém se autoři vyřádili. Pro vlkodlaky v našich řadách uvedu malý příkládek. V úrovni nazvané Asylum je nádherný měsíc v úplňku, přes nějž se valí mračna, která nevěstí nic dobrého, z okolí se ozývají podivné zvuky, temná a děsivá silueta budovy na vás ve své anonymitě a opuštěnosti shlíží a jakoby hrozí blízkou smrtí, která čeká jen na to až vejdete tajnou chodbou dovnitř. Tajemný pentagram na půdě dává tušit hrůzy, jež se zde mohly odehrávat a jejichž prastaré záznamy tkví ve stěnách, mezi nimiž budete bojovat o svůj život. Kdo zde mohl zapálit ty svíce, které utváří obrys negativními emocemi naplněného symbolu…? Přicházíte blíže. V momentě, kdy pohasnou, zříte skutečnou tvář tohoto místa, je totiž prokleté a touží vás stáhnout s sebou do těch nejčernějších hlubin nevědomí.