Painkiller 2: In the Hell

Prvotní nadšení přerostlo ve scénář ke druhému dílu. Považte – měl už plné tři stránky! Děj se trochu zkomplikoval a vedle dvou hlavních charakterů – Mnich a Daniel(a) – se objevily další, jmenujme například Programátora (který nepozná rozdíl mezi smetanou do kávy a projímadlem a vede nekonečný boj se svým počítačem a posléze i mumiemi, evakuujícími se z pekla), dále tu máme Satannie (tuning už dorazil i do pekla, a tak Satannie efektivně svítí rohy). Danielovi jsme nechaly vymazat UI a znovu jej vypustily mezi zombíky.

Narážek – těch očividných i těch skrytějších – na leccos se zde najde spousta. O UI v počítačových hrách toho jistě všichni víme své. A pak trpký úděl programátorů, kteří nemají šanci na světlejší zítřky, když se blíží uzávěrka. Tento si zpestřuje své datlování rádoby vtipnými hříčkami, když Danielovi doprogramuje do scény mucholapku, která se mu zrovna houpe nad hlavou. Protože jsem byla srozuměna s tím, že bouchačka stála dva litry, tak nemůžeme nechat Painkillera, aby s ní padal ze schodů. Takže mu zbraň zase zmizí. Je to vpodstatě o tom, že se prolíná svět hry s tím naším nudným, do nichž vnášíme pěkně praštěné situace, jako obvykle. Je to poněkud rozvleklejší a také dosti chaotičtější než jednička, čemuž jsme ve trojce učinily přítrž a vybavily postavy arzenálem zbraní.

Painkiller 2 se dočkal dvou finálních sestřihů, přičemž vám tu budu vnucovat tu kratší verzi. Vzpomínám si dobře, jak jsme ještě ve Starých Splavech s Martinou vyráběly ty kosti, které se objeví ve scéně se dvěma debatujícími zombíky v pekle (ve sklepě). Vytvořily jsme hmotu z vody, soli a mouky, vytvarovaly kostičky a nechaly na mírno péct v troubě. Může se to klidně nechat i vyschnout a pak třeba počmárat temperami, ale to už není nutné. Jsou dost křehké, ale v té botě vypadají efektivně, takže pokud doma nesušíte nějakou skutečnou kostru, můžete si kosti vyrobit celkem snadno. Některé artefakty jsme nakoupily ve zdejším papírnictví, které bylo zásobeno různými maskami, umělými drápy, ostatní jsme se nerozpakovaly vyrobit. Neměly jsme a ani teď nemáme přístup k nějakým lepším materiálům a filmovým efektům, takže dost často improvizujeme, ale nijak zvlášť nám to nevadí. Filmařinu provozujeme hlavně pro zábavu.

Přepis části scénáře:
Painkiller šmejdí po domě s bouchačkou v ruce, najednou uslyší hlasy…
Dva zombíci pod schody – sedí na zemi, povídají si o svých zraněních:
Zombík 1: „Tak si představ, že když jsem si včera stříhal nehty, ufik jsem si ruku.“
Zombík 2: „Tý jo, to já jsem měl takovej hlad a nikde nebyly žádný krysy, že jsem si sežral nohu.“ (záběr na sežranou nohu – kosti, bota) „Ten debil rohatej nás tady nechá cepenět v takovejchle podmínkách!“
Zombík 1: „Jo, už dlouho jsem necejtil tu libou vůni správně prohnilý kotletky…“
Zombík 2: „Jo jo, to mi povídej…“

Obrázky z videa