Oravský hrad

Polovička výpravy měla cestu na krásnou Oravu, a tak jsme si řekli, že bychom při té příležitosti navštívili známý Oravský hrad, i když už tam všichni několikrát byli, jenom já ne :). Vyrazili jsme ještě za tmy a cestou do hor nás vítaly cáry mlhy, chuchvalce dračího dechu a klesající teplota (přibalila jsem si krátké kalhoty, víme), ale horalové tohle neřeší a pět stupňů nad nulou je na minisukni. Mezitím začalo vycházet slunce a v jeden moment jsme přejeli přes horizont a v mlze se mocně rozzářilo (chudák řidič), rychle jsem to cvakla, ale kotouč není vidět, jen fascinující záře skrze bílý příkrov.

K potěše řidiče jsem musela vystoupit mezi kopci a jít to vyfotit osobně. Na kopcích bohužel nebylo žádné odpočívadlo, ani žádná vyhlídka, ale nějak se nám podařilo před jednou vesnicí přibrzdit na vedlejším placu a udělat pár snímků. Prostě nádhera. Chápu všechny ty fotografy, co vyrazí o půlnoci a do rána drkotají zuby někde na kopečku, aby to viděli a zachytili. Mezitím nás předběhli všichni, které jsme složitě předjížděli. Ale co už. Kdoví, jestli se tam ještě někdy podívám.

Když jsme dorazili ke hradu, ztrácel se v mlze, všude panovalo takové to podzimní chladné ráno a šero. Na parkovišti ještě nikdo nestál. Zastavili jsme se na luxusních toaletách a pak jsme si šli ke kase objednat normální okruh i s focením. Na Slovensku je všechno o dost dražší, jenom fotografování stálo 3€ a vlezné pro jednoho 7€, ale dalo se tam platit kartou. A svačinu si příště vezmu vlastní, protože jídlo v blízké restauraci neudělali dobře a bylo ho jak pro vrabce.

Náš okruh začínal až v 1020. Takže jsme čekali před bránou, než si nás slečna průvodkyně vyzvedne. Mezitím se mlha rozplynula a hrad ozářily sluneční paprsky. Tehdy už teplota začala lézt vzhůru, takže bych byla bývala využila své krátké gatě, co jsem nechala v „závodním“ autíčku dole na parkovišti. Vlezli jsme do hradu a otevřely se před námi nekonečné chodby, brány, nádvoří, průchody, místnůstky i sály, rozličné výstavy zbraní, muzea a po hradě se procházely dobově oblečené postavy. Za jedněmi pootevřenými dveřmi stála bílá paní, zrovna se chystala projít zdí a nahoře ve věži byly kromě muzejních expozic také různé filmové a pohádkové postavy, protože se na tomto hradě a nebo v jeho okolí často natáčelo. Některé jsem vyfotila.

Oravský hrad je obrovský a než jsme jej prošli, uplynuly dvě hodiny a kus. Naše skupina byla docela velká a už se dole v podhradí srocovaly další voje, co nabližovaly autobusy. Panuje tu ruch a mumraj. Parkoviště se zaplnilo až po okraj.

Některé fotografie jsou skládané, takže omluvte švy, barvy a tyhle věci. Zatím na žádném hrádu nezavedli fotoprocházky pro pár šílených fotografů, takže jsem většinou chodila poslední, ale nakonec už jsem nevládla energií, i tak se mi podařilo natípat větší než malé množství obrázků. Určitě doporučuji pro hradomilce, je ale potřeba počítat s tím, že lidí sem jezdí opravdu hodně :). Pak jsme se hrabali spoustu hodin domů a zbytek dne jsem proslackovala úplně rozbitá :D.

Oravský hrad