Netopýří dům

Uprostřed léta byl mnou navštívený nedostavěný penzion, který v lesích chátrá už od devadesátých let, schovaný v zeleni. Přes okna přelézaly svlačcovité rostliny, plnící funkci závěsů. Pod stropy hnízdili ptáci a ve ztemnělé hale poletoval netopýr.

Za několikero zákruty jsem našla schodiště do sklepení, kde to vypadá, že je vše při starém. Přehrávač gramofonových desek stále spočívá s botou v garáži. Vyhřezlé vnitřnosti soustrojí visí ve stejném úhlu a v oné zaprasené místnosti, kde v zimě nikdo nebyl, žije kolonie netopýrů. Doufám, že jsou chránění, inu rozhodla jsem se, že je nebudu rušit. Někteří se nespokojeně vrtěli a jiní hlídkovali v horních patrech.

Ve sklepě jsem narazila na starou míchačku, odstavenou v koutě. Doma máme něco podobného. V garáži se kromě chachostrojů, povalují pracovní přilby a o stěny se ležérně opírají vysazené dveře. Pohledy ke stropům objevím nezakryté potrubí a za zdmi sklepa, tedy jeho první části, na mě mrká prales zeleně, kam tentokrát nejdu.

V zákrutech v přízemí obdivuji poházené kusy nábytku a další sadu dveří. Krátkými pohledy ven zjišťuji, že se dřevěné přístřešky propadly a zavalily zadní část sklepení. Míjím dřevěný pracovní stůl, pátraje po schodišti vzhůru. To se nachází za rohem v přístupové hale s otevřenými hlavními dveřmi. Zbývá v nich jen pouhá záclonka, sklo už někdo rozbil.

V mezipatře objevuji malou zahradu. Rostliny se tudy pomalu kradou dovnitř. Horní patro s pokoji je přízračně temné a většina pokojíků nenabízí nic zajímavého. I tady místy pospávají létající myšičky. Teď už to snadno poznám, podle specifického chlívku na podlahách.

Na konci chodby, v technické místnosti či kumbálu leží zbytky rozmlácených hodinek, zemi pokrývá koberec z mechu a dřevěný strop pomalu hlásá konečnou. Za rok to možná bude dole. Minimálně na tomto místě.

Na konci chodby vylezu na úzký balkon, ale je z něj vidět jen do pralesa, a tak valím kupředu do dalších místností. Tohle byl ten chudší konec s kumbály a pidi pokojíky. Nakukuji do každého z nich. Když znovu obejdu hlavní schodiště, nacházím místnosti, ve kterých jsou zbytky pelíšků po těch, co tu kdysi dávno kempovali. Dnes už sem dost zatéká, a tak pelíšky pokrývá plíseň, suť a omítka.

Dveře jednoho z pokojů nevedou nikam a pokud se před rokem ještě dalo nahlédnout na dřevěnou střechu dole, dnes je tu jen zející díra. V dalším velkém pokoji nacházím nápisy na zdech v cizím jazyce ;) a spoustu lejster a brožur pro stavaře. Mezi tím leží pohozené nádobí a ručně kreslené plánky. Ani pod tímto oknem není zdravá stříška, ale cosi, u čehož stačí kýchnout.

V díře na půdu jsou jakési improvizované schody z dřevěné kozy a prožrané desky. Tam také nelezu a odbočuji do pokojíku se zelenými závěsy. Světlo, které jimi proniká, barví pokoj do zelena, zapamatuji si to a při běhu s foťákem se tu zastavím.

V apartmánu naproti je lednička a stará kanape, navršená na sebe. V lednici, jako vždy nic kromě plísně není. Věnuji pohled exteriérům a vracím se k ústřednímu schodišti. Cestu mi malují paprsky světla. Přes sál se dostávám na terasu. Dole je beton a nahoře je jakási krytina, která je při došlapu docela měkká a ozývají se podivné zvuky. Moc tam tedy nedupu a hodím okem do malé místnůstky s kapradím.

Cesta ke garážím vede přes schody, pokryté mechem, křovím, do kterého se vrhám po hlavě. Ve sklepě mě čekají jen prázdné místnosti, rozpadající se cihly, tma a zřícená střecha. Za vraty je betonová díra v zemi. Další díra je k nalezení za zřícenou dřevěnou střechou, kam tentokrát nejdu. Místo toho se podívám ven na potůček, který tiše protéká okolo, je v něm méně vody, než si pamatuji.

Po exkurzi do garáží vyběhnu zpátky na terasu, z níž se lze podívat do několika místností, v nichž už jsem byla. Slezu ze zídky a propasíruji se zadním vchodem zpátky do domu. Odtud jdu ještě na chvilku před hlavní vchod, kde tentokrát jen točím a nefotím. Procházím domem, zákrutami a uličkami zpátky k bočnímu vchodu. Zeď už je hodně poškozená vodou a mezi cihlami a omítkou zeje široká dutina. Ještě mě čeká focení, a to tady dělám zvlášť. Má to své výhody i nevýhody. Nevýhoda tkví ve skleróze a proměnlivých světelných efektech :).

Videozáznam bude. Projdete se se mnou po nedostavěném domě, který už dvacet let chátrá.

Video

Jdu se ubytovat