Nebe nad Ovčínem

Pravděpodobně za to může šero, nebo snad zima, která je tak trochu skoupá na sníh v těchto našich končinách nebo mě ovlivnilo 7/7 černobílých fotografií, ale sedla jsem si k dnešním fotkám a vylila jsem do nich paletu barev. Při pozdní procházce jsem zjistila, že vodník u rybníčka už dovodníkoval a také, že kdo pozdě chodí, ten nestíhá slunce nad Středohořím. Ale protože to dříve opravdu nešlo, ohnivé západy jsem si domalovala v editoru.

Navracela jsem se za černočerné tmy, v posledních dnech jsme takhle po večerech fotografovali naše oblíbená místa v lesích, o nichž ještě napíšu na blog, jen co chytím slinu a nebudu zrovna někde po večerech běhat se stativem. Uvidím, co se dá dělat a jak se dostanu ke zpracování všech těch gigabajtů dat.

O dva dny později jsem se zase k večeru vysápala na Ovčín. Byly tam pouze mé stopy a ťápoty jedné srnky. Z vrcholu byl krásný výhled na zasněžené Středohoří. Chvilku jsem fotila a chvilku jsem nasávala atmosféru. Dolů to byla mnohem větší sranda než nahoru a na cestách mezitím všechno, co předtím roztálo, zmrzlo, takže jsem se rozhodla jít přes louky a vyhnout se zledovatělým sešupům.

Video

Nebe nad vrchem Ovčín