Návrat do vily

Zálohovala jsem fotogalerie z rozličných expedic a objevila jsem ještě jednu složku s již navštívenou vilou, kterou se mi podařilo na rok zašantročit pod logickým názvem, pod kterým „to určitě najdu“, až budu řešit podzemní továrnu. Ha!

A tak se stalo, že jsem ji našla o rok, měsíc a jednu fotoknihu později. Tehdy bylo opravdu moc hezky a interiéry vily nasvěcovalo slunce. Nejvíce se to odrazilo na zbarvení ve sklepení. Paprsky prosvěcovaly hradbu zeleného listí a nepatrné světélko tak během dlouhé expozice vytvořilo pěkný zelený přeliv jednotlivým místnostem. Oranžové cihly a bělost vápence dobarvily atmosféru.

Fotila jsem klasicky s Indym. Chvíli jsem byla světlometčík, chvíli režisér. Sem tam jsem stihla doběhnout na místo a posvítit z dalšího směru, čímže se nám štáb virtuálně rozrostl, aniž by se museli další členové potácet ve tmách před sklíčkem. Ano, ve sklepě panovala hustá tma a harampádí, co se pletlo pod nohy hlavně v momentě, kdy jsem se snažila plížit fakt potichu. Většinou jsem dupla na jedinou petku nebo sklo široko daleko.

Nejvtipnější zážitek mám z podzemní továrny, kdy nám spoluurbexačka ladně zaplula do takového pěkného odkrytého kanálu, jediného v celé místnosti a ještě po tom, co se upozorňovalo na díry v zemi. Naštěstí to nebylo hluboko. A když už jsme se dohrabaly až do oněch končin, bylo by blbé zakončit expedici zmizením v díře.

To byste nevěřili, kolik lidí na tato opuštěná místa zavítá. Můžete potkat Angličany, Němce, Holanďany… Celý kopec i s půlkou města by byla skvělá destinace i pro zahraniční válkaře, kdyby se našlo pár truhel zlata na obnovu aspoň části továrny, vily a přilehlých objektů spjatých s docela nedávnou a děsivou historií. Některé památky a místa je nutné dokumentovat a prozkoumávat na vlastní pěst, jinak se po tom slehne zem a lidi zapomenou. Velká škoda a hromady marnosti k tomu. Mno, ale teď už je čas na pár snímků z cesty do vily.

Návrat do vily