Na Lovoš a zpět

Vyškrábala jsem se na Lovoš, abych omrkla krajinu, kterak se oblékla do letně zeleného hávu. Pofukoval větřík a tak byl ten výlet celkem snesitelný. Potkala jsem jednoho obřího divočáka a zajíce. V chatě měli otevřeno, ale já dovnitř nešla, protože když jdu fotit do lesíka, obvykle si neberu žádné další závaží (prkenici, ve které se prohání vítr a netopýři). Všimla jsem si, že tam nainstalovali automat s nějakými dobrotami. Rekonstrukce i nadále probíhá.

Z Lovoše bylo vidět i na to, jak v širém okolí na všech cestách stojí kamiony a že je dálnice prázdná, protože se na ní stala nehoda. No, nezáviděla jsem nikomu, kdo tam v tom vedru musí pocukávat. Kromě toho ale bylo vidět i na kopečky v okolí. Ráda pozoruji změny během ročních období. Ještě před týdnem všude kvetly malé kytičky a teď už je mi na několika místech lebeda až po ramena. V tom se divočákům bude líbit, že na ně nebude tolik vidět.

Po asi deseti kilometrech, není to úplně přesné, jsem slezla z naší velehory (sarkasmy, ale i tak to dá zabrat) dolů. Prý má pršet, tak potřebuji nahnat kilometry.

Video

Foto