Na cestách mlhavým hustolesem

Sesypala jsem rozličné množství fotografií z cest na hromadu a zjistila, že jsem zase tak moc líná nebyla. Fakt. Je tu pár kousků z mlhavých lesů, z pračlověčí jeskyně, z lesohradních procházek a za běhu natípaných nočních měst.

V jeskyni Čertova pec jsme trochu zkoušeli nasvítit strop, případné netopýry (nebyli doma) a rampouchy (jeden vyšel). Na hradě bylo živo, hlavně okolo ohniště. Hrádek Lukov byl otevřený a vstupné v této době dobrovolné. Z Moravy jsme přehopkali na Slovač přes kopečky nad Stráním, topící se v mlze, bičované silným ledovým vichrem. Voda na větvích namrzala a stromy se ohýbaly až k zemi (trochu přeháním). Přesto jsme se odhodlali vystrčit nos ze samohybu a vyrazili směrem do mlhy nafotit kousek lesa, ve kterém padaly větve. Během cesty zpět jsme jej stihli ofotit i sněhem zavátý. Zima je tam stále stejná. Jen vichr pozbyl síly.

Přes města, parky a cintoríny jsem se dostala k několika sochám. Ty mi vyšly dost křivě, protože kličkování mezi silvestrovskými davy.. Ale jako vzpomínku to beru. A jak tak na to koukám, asi ani nebudu mít doma co dělat (pravděpodobně akorát opravovat vygenerované chyby). Bylo to fajn a doufám, že i vy jste se měli, jak vám bylo milo.

Mazanice z cest