Mlžný oceán

Zase jsem se po nějaké době vypravila na procházku na kopec. Už jsem nemusela čučet dole v mlze a šeru celý den, jestli pošta nepůjde kolem. Jen jsem očkem hodila po kameře na vrcholku Lovoše, ale i kdyby nebylo nic vidět, asi bych šla i tak – na ty mlhy v lesích.

Cestou jsem se krapet zdržela a vyšťavila třetinu baterie v Indyho foťáku. Zdokumentovala jsem rozhraní mezi dvěma světy. Mlha mizela a zase se objevovala nad cestou, pod svahem mezi stromy a jediné místo, na které svítilo sluníčko, byl samotný vrcholek kopce. Mlha se pomalu ale jistě plazila vzhůru. Zkusila jsem si natočit i tříminutové úseky, které pak zrychlím na 1000%. Je to taková náhražka timelapse fotografování, ale dost cucá energii.

Nahoře hřálo sluníčko, voněly bylinky na skalnaté lysině a oproti předchozí výpravě nefoukal vítr. Nic mi tedy necukalo s foťákem při natáčení a mlha se jen tak lenivě převalovala nad krajinou. Kromě mě se vyskytli ještě dva dobrodruhové, kteří sem vyběhli a vyjeli pravděpodobně ze stejného důvodu jako já. Plus majitel chaty.

Byla to krásná podívaná. Vybila jsem baterii, pokochala se výhledem do mlžných dálav, pod kterými nebyly vůbec vidět menší kopce jako je Ovčín nebo Boreč. Ani dým nad chemičkou. Prostě vůbec nic. Jen sem tam vykukovaly vrcholky vyšších kopců, jako ostrovy v moři. Tohle je vždycky úžasná podívaná a není nad to vidět krajinu real life. Spáchala jsem i několikaminutové relaxační video z výpravy. Enjoy.

Video

Oceán mlh