Mechové zeleniště

Nesu zase kus lesa z výprav. Ruka mi od detektoraření už upadla a tak je zase chvíle procházet za běhu natípané obrázky šutrů, listí a dokonce i sněhových závějí. Vy, co jezdíte pravidelně lyžovat, si asi poklepete na hlavu a vy, co jezdíte pravidelně detektorovat, možná sedíte v nejbližší taverně a díváte se na tu nadílku z okna, krumpáč opřený o lavici.

Inu, co se dá dělat. Navzdory předpovědím, na nás vůbec nečekal prohřátý den (teploměr nám vtipně hlásil mínus pět). Asi jsem to tušila a proto jsem ráno připravila do termosky litr čaje. Povozili jsme se s Indym přes kopečky a zamířili pak v tomto čase obvyklým směrem. Vyzunkla jsem po žvýkačkách chutnající energeťák, odhodila nářadí a vyfotila si rokli, v níž tedy bylo šero a rozmazaně, ale nějak nevím kam se poděly obrázky ze dne, kdy svítilo žblunce. Možná někde budou, možná.

Bloumali jsme bažinou, navštívili ve skále vytesaný oltářík s rozbitým obrázkem na stěně. Nápis nad vchodem hlásal ročník 1893. Prošli jsme se po lese křížem krážem, podlévaje výpravu horkým čajem s pauzami na housky se salámem.

Během nicnedělání na blogu jsem ještě navštívila jednu oblíbenou podzemní destinaci, kde jsme se zapsali do návštěvní knihy, jíž stráží zahradní trpaslík. Přes rok jsme tam nebyli až se nám teď naskytla příležitost vzít někoho na exkurzi. Před exkurzí jsme se zastavili prozkoumat stav věcí a voda za dveřmi nebyla, o týden později nás překvapilo takové malé jezero.. Prolezli jsme i okolí, objevili jednu podzemní vodní nádrž, kterou už stihli začít rozebírat místní.. na základě předchozích návštěv předpokládám, že bezďáci, nebo někdo, kdo má neustálé nutkání všechno, co není jeho, rozmlátit.

Podařilo se mi pořídit rozklepaný videozáznam, takže tam tuším musím minimálně ještě jednou, do té doby, než si vyčaruji kartu s firewire, přes kterou to stáhnu. Byla to docela pěkná neděle. Okoukli jsme i opuštěnou vilu, jestli ještě stojí. Toho dne jsme nebyli jediná skupinka, která šla na urbex trip. Pořád mi tam chybí ty stánky s občerstvením, ale díky za pěkně propečené sendviče, které přišly vhod. I když jsem táhla vlastní housku, tohle prostě vypadalo lépe.

No a o výletu za kopec povím jen krátce. Nachází se tam taková příjemná louka, z níž se dá fotit Středohoří za každého počasí (vyjma tornád a podobně). Je z ní hezký výhled, ale dost ruší hluk z dálnice, takže nic pro chatrč a dlouhodobé pobyty. Čas od času se tam dobelhám nebo se zastavíme cestou. Upnu dva obrázky, jeden ze soboty, druhý z neděle, kdy jsme málem neodjeli, bo od noci zuřila sněhová vánice, a to vám byl rachot. Samozřejmě to všechno do večera stihlo roztát.

Mechové zeleniště a sněhem zavátá krajina