Machinarium

Rozehrála jsem velice podařenou flashovou hru. Tou hrou je point and click adventura Machinarium od českého nezávislého studia Amanita Design, která vyniká naprosto specifickým a pěkně propracovaným vizuálním stylem, který se jen tak nevidí. Dalo by se říci, že se autoři vypracovávali na předchozích počinech – Samorost, Questionaut a další, který v Machinariu vybrousili k dokonalosti.

Kreslená grafika, úžasná paleta barev, šroubky, kabely, matičky, industriálno, pěkný příběh, jenž autoři vypráví beze slov, pouze pomocí obrázků, krátkých videí a vzpomínek hlavního hrdiny nás přesvědčili, abychom si hru přes internet zakoupili a zapařili. V hlavní roli se objevuje malý pružný robůtek, kterému banda zlounů unesla slečnu a on se vydává do města za její záchranou. V této adventuře rozhodně nečekejte lehké puzzly. Musím se přiznat, že jsem zakysla hned na čtvrté obrazovce a trvalo mi dost dlouho, než jsem si všimla jisté drobnosti, která mě dostala dál.

Skleník.
Skleník.

Robotovy vlastnosti – možnost natáhnout se, nebo naopak těsně přikrčit, celou věc velice inteligentně komplikují. Každá hádanka má jedno zapeklité řešení, jenž se natáhne klidně na několik obrazovek. Než například donesete slunečnicový olej robotovi na vozíčku, tak se pěkně nachodíte a mozeček se bude dosti namahát nejen ve skleníku kdesi ve výšinách města, které drží pohromadě snad jen silou vůle.

Animace jsou skvělé, ovládání intuitivní. Anglicky umět nemusíte, save, load a quit zvládne snad každý. Jen si připravte spoustu času a nalaďte se na pořádné zadumání si nad řešením některých puzzlů. Pro mě bylo celkem těžké obehrát joudu v putyce o klapky do saxofonu, než mi došlo jak dostat z mechanického opeřence kousek do skládačky… všímat si musíte opravdu každého detailu (když vás ten opeřenec sleduje po drátku, pravděpodobně se bude opičit i po jiných věcech – uvidíte) a buď si spojíte A s B (a C a D a… tak dál) nebo nadobro zakysnete a vrátíte se ke své lineární střílečce, vyvenčit mozkovou buňku.

Když se mi ve hře stane ta nemilá věc – že po mnoha hodinách někde zakysnu, nebo už to prostě z nějakého důvodu nejde dál, jdu na chvíli od toho. Nechám hraní třeba na druhý den a pak to jde jako na drátkách, takže pokud se budete cítit lehce frustrováni něbo unavení na mysli, prostě to nechte uležet.

Čas koupele, výtečníci!
Čas koupele, výtečníci!

Příběh je vyprávěn pomocí obrázků a jestliže necháte robota chvíli stát, začne se v bublině nad hlavou přehrávat některá jeho vzpomínka na dobu před únosem. Tři zlí padouši se snaží ovládnout město a s pomocí svérázné bomby odstřelit hlavní věž s otcem Fouras [: fura :] uvnitř. Promiňte, netuším jak se tento těžce nemocný mozek celého městského systému jmenuje. Vaším úkolem je odstranit padouchy, deaktivovat nálož, pomoci každému koho potkáte, využít všeho co se kde povaluje, zachránit slečnu a odletět v dál.

Za cílem vás povede parádní příběh a geniálně propracované puzzly. Za vším je vidět hromada práce a přemýšlení. Společně s nádhernou kreslenou grafikou, atmosférickou hudbou a vlastní nenáročností na systémové požadavky je to kousek, který vám můžu jenom doporučit. Mezi twitteristy už tahle vlnka proběhla před nějakým časem, vy jste si o tom možná přečetli pár recenzí po internetech nebo v oblíbeném časopise o počítačových hrách (SCORE cz). Kované adventuristy to nadchne (neříkám že striktně všechny) a střílečkáře zase možná navnadí pár nenápadných zmínek tady okolo (krve tam nehledejte, ale vyzkoušet si i něco jiného přeci můžete, pokud budete mít zájem). Doporučuji. Nebojte se vyzkoušet demoverzi ze stránek Machinaria.