Lovoš a makové pole

Naše společné výletování jsme s Ritterem započali nablížením k parkovišti pod vrchem Lovoš a po té turistické značce vzhůru. Široká lesní cesta byla stíněna stromy. Dole popadaly bílé okvětní plátky, a tak to vypadalo, jako kdyby trochu sněžilo. Nejprve jsem jej zatáhla na skalní vyhlídky okolo Kybičky, pak jsme se vrátili k sedlu a vyrazili na vrchol. Udělala jsem pár obrázků, jakože jsem tam byla a v dálce jsem zahlédla červené makové pole.

Ještě, než jsme se vydali jeho směrem, oběhali jsme chatu Lovoš, která byla okupována německy hovořícími turisty způsobem pět lidí zabralo tři velké stoly a všechny lavice okolo nich. Tak jsme si řekli, když jsme ani na střeše nenašli kouska místa, že se nacpeme na lavičce pod vrcholem, kde nikdo většinou nebývá. To nám konečně vyšlo. Pofotila jsem i rozličné bejlí, co tu jenom roste.

Sešli jsme dolů a prokličkovali jsme Vchynicemi až k onomu políčku, kteréž se nacházelo tak nějak nejblíže. Další pole za stromořadem vypadalo z úhlu od cesty jako červená řeka. Někde mezi tím jsme se snad najedli v naší oblíbené hospůdce Oráč, kde bylo vždycky dobře a kam se rádi vracíme. Mno. Protože nás čekalo 14 dní různého cestování na konec světa a nazpátek, byla jsem pro jistotu hned zkraje nemocná a to téměř po celou dobu, a to se vyplatí. Tak jsem ty bacily chodila venčit, ale nakonec jsem si musela stejně sehnat nějaké drogy, protože se s tím nedalo spát. Sranda veliká.

Na Lovoš a zpátky