Letní zahrady lesní

Letní horka trochu povolila své sevření. Chvíli jsem pozorovala, jak se po nebi prohánějí duchny a hází stíny přes celou krajinu. Nedalo mi to a vypravila jsem se tedy na procházku. Protože jsem si v podzemí vyzkoušela časosběrné focení, chtěla jsem si ho vyzkoušet i nad zemí.

Než kamerku zase navrátím. Vzala jsem si s sebou i klasický fotův přístroj, takže nastaly chvíle kdy se skill v dual-wieldingu hodil. Žádný z nástrojů mi nikam ze skály nespadl, takže win-win. Byly doby, kdy jsem zdržovala jen s bracketingem, teď zase pro změnu timelapsuju půl hodiny na jednom místě, takže by se mnou už vůbec nikdo nevydržel.

Nejlepší to mají lidi, kteří chodí kempovat na nějaká decentní místa a nosí si s sebou malou příruční elektrárnu. Ale zase to brzy omezím. Bude mi ta malá škatule chybět. Na kopci již tradičně foukalo a na boční vyhlídce fičelo, že měl gorilla pod co dělat, aby se udržel na zábradlí. Nějaké chvění se i přesto přeneslo, protože poryvy větru byly opravdu mocné. A takhle tam stojím těch třicet minut a k tomu ještě fotografuji naše krásné Středohoří. V zimě by to tak dobře nešlo, protože by mi umrzly a upadly ruce. Stačilo je jen položit na stativ, aby se nechvěl a už zatuhly.

Nejsem si úplně jistá, jestli tento způsob výletů je ideální, tuším, že už je to trochu na hraně šílenství. Jak chvíli něco nefotím, tak si připadám, že ztrácím jen čas. Ale vraťme se na kopec. Probíhá tam něco, co se normálně děje až během podzimu. Země je celá pokrytá suchým spadaným listím a mnohé stromy jsou suché, zabarvené do žluta apod. Je to hodně znát na skalnatější části svahu. Kopec vypadá, jako kdyby tam ten podzim právě probíhal. Následek velmi horkého a suchého léta.

Letos bylo na jaře hodně berušek a v létě hodně motýlů. Pozorovala jsem to například v Ralsku, kde létala úplná hejna. I zde jsem pár kousků zahlédla. Podařilo se mi vyfotografovat otakárka fenyklového, kterak posedává na zemi. Na kopci bylo příjemně frišno. Přišlo sem několik turistů, o víkendu tu totiž bývá otevřené napajedlo.

Když už jsem měla dost audiovizuálního materiálu, vzala jsem to užší stezkou, klikatící se pod terasou, nazpátek. Jsou tu místa, kde si občas zaběhám, ale jenom z kopce :D, do kopce se sotva vleču. Zahlédla jsem vojáka v plné polní, takže mi Matrix trošku kompenzuje ta prošvihnutá Bahna, naposledy to bylo pomocí pěkného ohňostroje nedaleko (ale dost daleko, abychom někoho zbytečně nedráždili) trhací jámy. Chtělo by to zase nějakou pěknou vojenskou akci, ideálně někde ve zdejších krajích.

Nedělala jsem žádné úpravy barev. Rendering time byl i tak hodně dlouhý. A teď už k pár barevným přepalům krajinným.

Video

Foto